2.kapitolka

23. října 2007 v 19:56 | Lightsoul |  Světlo vs temnota
A je tu další, zase prosím o komentíky.

El měla takovou schopnost, dopředu věděla co se stane, věděla z čeho budou učitelé zkoušet a jestli vůbec budou zkoušet. Čím byla starší tím byli ty vidění přesnější a delší a jednou i zachránila malou holčičku před tím, aby jí srazilo auto.Ty dvě si rozuměli a snad se nikdy nepohádaly.

El přemýšlela jestli jí to má říct, že je čarodějka. Bála se, že už jí nebude věřit a nevezme to moc dobře.Když došla k Monice domů, zjistila od její maminky, že je nemocná a dneska jít ven nemůže. Byla z toho velice smutná, ale z jedné strany byla ráda, neviděla totiž, jak má říct své kamarádce, že pojede na internátní školu. A uvidí se jenom o prázdninách, takhle by se mohli vídat i po škole, každá jde totiž na jinou střední školu.

Rozhodla, že půjde zase domů, kde se naobědvá. Mamka jí připravila jídlo, tak si ho jenom ohřála v mikrovlnné troubě . Po jídle si šla jíst na zahradu do altánku. Měli ho poměrně velký a na půl zarostlí břečťanem, ráda si tam četla nebo jen tak snila nebo přemýšlela.El si hrozně ráda četla, tak i kdyby neměla svoje zvláštní schopnosti, by byla stejně nejlepší ve třídě. Vždycky zbožňovala knihy týkající se magie, čarování a takovými věcmi.

Ráda se také učila nový věci a proto by byla stejně nejlepší ve třídě, strašně zbožňovala astronomii, přírodopis a chemii, ale také se ráda učila jazyky. Od té doby co začala mluvit jí rodiče učili jak angličtinu, tak i češtinu, ve škole se také učila ještě francouzštinu, španělštinu a němčinu.

Měla v plánu se učit další, ale nevěděla jaký a teď pojede na buď na střední školu a nebo se bude učit čarovat. Nevěděla, jestli budu mít na to čas. Četla si dlouho, až do té doby co přišla její maminka domů. Po chvilce jí pak mamka zahnala na večeři. Po jídle se ještě chvilku dívali na televizi.

V tohle tempu přibližně uběhlo celých dvanáct dní. El byla celá netrpělivá co jí profesor bude říkat a tak, aby na to tak nemyslela si hodně četla. Aby mu dyštak dokázala, že je hodna být čarodějkou, ale to nevěděla co se dozví za pár dní. Monika musela nakonec být celou tu dobu doma, měla horečky. Po třech dnech jí už konečně klesla, ale musela pořád ležet v posteli aby znovu neonemocněla.

Trocho jí to mrzelo, nemohla si s ní promluvit. Z jedné strany jí to chtěla říct, ale z té druhé nesměla měla to zakázané. Nikdy jí nic netajila a z té druhé měla strach, že až se to dozví už s ní nebude kamarádit . Rodiče jí to nakonec dovolili, nechtějí jí bránit v jejím snu, ale že se jim po ní bude stýskat a budou mít o ní strach.

El se rozhodla, že až bude na té škole, bude nejlepší studentka, jaká kdy na této škole kdy byla. Večer před tou dlouho očekávanou návštěvou se El rozhodla svým rodičům říct o té její zvláštní schopnosti. Přišla do obývacího pokoje a nesměle spustila.

" Mami, tati musím vám něco říct"
" Copak drahoušku?" ujal se slova její otec.
" Víš jak to auto málem přejelo Monice toho pejska a to malé
miminko?"

" Jo no a co byla si až moc statečná, mohlo se ti něco stát!" pokáral jí její tatínek.
" Právě že by se mi nic nestala, já jsem to věděla předem co se stane, když tam vběhnu a zachráním je. Víte já
vidím do budoucnosti. Prostě vidím nějaké věci, které se
ještě nestali" vybafla to všechno na ně a čekala co jí na to řeknou.

Na nějakou dobu se v místnosti rozhostilo ticho. El si sedla naproti rodičům na křeslo a pozorovala je se zkoumavým pohledem, měla strach že budou šílet. Monika to vzala v pohodě a obdivovala jí za to. Z jejího přemýšlení jí vytrhl až její otec.

" Jak dlouho ty vidění máš?"
" No asi od šestá třídy." řekla poměrně dost potichu, proto
museli napínat ušiska.
"Proč si nám to neřekla už tenkrát?" se do rozhovoru zapojila její matka.

" No já měla strach, že mi nebudete věřit a že mě už nebudete
mít rádi" řekla smutným hlasem a dělala, že jí náramně zajímají její body.

" Ale no tak sice nás to hodně zaskočilo, ale nikdy tě nepřestaneme mít rádi." řekla pevným hlasem a usmála se na ní.

" Pojď sem k nám" El se zvedla a šla k nim. Nějakou dobu se objímali.

Pak se ozvali hodiny, které odbíjeli dvanáctou hodinu.

" Ježiškote to už je hodin, už by si si měla jít lehnout, zítra tu budeme s tebou, vzali jsme si dovolenou. "

Její rodiče byli poměrně bohatí její otec dělal něco v utajení, nikdy El neřekl co přesně dělá. Její mamka byla manažerkou v jednom z nejluxusnějším hotelu v ČR.

El nemohla dlouho usnout dlouho přemýšlela, jak to zítra dopadne. Byla strašně nadšená, ale i se trochu bála. Po dlouhý době konečně usnula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Prosím, klikněte, že jste tu byli

klik

Komentáře

1 wastow wastow | E-mail | Web | 26. října 2007 v 10:13 | Reagovat

pěěěknýýý

2 Lucka Lucka | 29. října 2007 v 16:11 | Reagovat

Jo,jo je to fakt hezký a dál?

3 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 8. prosince 2007 v 21:43 | Reagovat

Páni....taky bych chtěla takové schopnosti..:-)to by byla pohodička...:-)no jdu dál..:D

4 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 4. ledna 2008 v 18:49 | Reagovat

Ahojky , tahle kapitolka se ti moc povedla , jdu mrknout na další .)

5 Beltrix Beltrix | Web | 2. února 2011 v 16:38 | Reagovat

Jsem ráda, že jí to nakonec dovolili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama