1. Kapiča - Bradavický expres

29. prosince 2007 v 18:55 | Lightsoul and Wastow |  Léta v Bradavicích
Tak a je tu 1. kapitolka, další je na Wastow. Doufám, že se vám moje kapitolka bude líbit a zanecháte po sobě nějaký ten komentík. :)))


Kouknu se do budíku a zjistím, že je teprve sedm hodin. Vylezu z postele, jdu do koupelny kde se umyju a připravím do školy.
Teď jsem si vzpomněla, že ani pořádně nevíte jak vypadám.
Abych to upřesnila, jsem holka, ztřeštěná, jsem pro každou legraci, miluji vtip a jsem extrovert. Také jsem zapomněla oznámit, že dovedu mluvit se zvířaty. Ale jen s některými druhy. Jen se zvířaty, jež mají své kouzlo a jsou na straně dobra. Převážně rozumím šelmám, protože zabíjí jen, když musí a mají hlad. Dravci jsou páni vzdušných proudů. Rozpomněla jsem se na sovy. Ty jsou moc inteligentní. Jenže to vlastně všechna zvířata, se kterými jsem se setkala.
Ze začátku mě to docela udivovalo, ale později jsem si uvědomila, že je to vlastně fakt. To mi lidi jsme ze zvířat udělali podřadné druhy, než jsme mi sami. No myslím, že teď jsem tak trošku odbočila od tématu, jaká jsem po vzhledové stránce. Musím uznat, že jsem poměrně spokojená.
Měřím 175 centimetrů, jsem hubená, ráda sportuji a každé ráno chodím běhat. Ráda plavu, ale jednu chybu mám. Jsem "nenažraná", jak tvrdí Nat. Nemůžu pochopit, že mám prostě hlad a i když už mi bude za čtrnáct dní 17 let, jsem stále ve vývinu a potřebuji jíst. No a abych to zaokrouhlila, jsem prostě až moc hubená na to, kolik toho sním.
Mám zelený oči s nádechem do hnědé barvy, hodně lidí mi říká, že mám prostě zajímavé oči charakteristické pro dravce a bojovnice. Což je fakt, nikdy se za žádnou cenu nevzdávám. Vlasy mám tmavě hnědé, obohacené o pár proužků červené; před dvěma dny jsem byla u kadeřníka a ten mě úplně změnil. Ani jsem se v tom zrcadle nepoznala. Na to, že jsem byla v Krásnohůlkách a pak se ještě nechám takhle vylepšit… chudáci kluci., ušklíbnu se. Také jsem se zapomněla zmínit o tom, jak jsem vyvinutá v oblasti hrudního koše… Musím uznat, že jsem spokojená.
No myslím, že už by to zkrášlování stačilo a půjdu se nasnídat. Dojdu do kuchyně a Nat už připravuje snídani. Vejdu dovnitř a pozdravím ji.
"Teda Kess, jak to, že už jsi vzhůru?"
"Ále, nemohla jsem spát," odpovím jí.
"To zas ty noční můry."
"Hm," odvětím zlehka.
Najedla jsem se a pak jsem ještě šla do pokoje dát Kuličku do bedýnky pro kočky a Snížka do klece. Když jsem šla po schodech do předsíně s kufrem, zakopla jsem a rozplácla se na zemi. No a abych to nebyla já, tak ten kufr s hlasitým zaduněním dopadl na mě. Prudce jsem vydechla. To byla šlupa.
"Do prdele, to je zas ráno!" vykřiknu a pokouším se vstát, avšak ten kufr musí snad vážit tunu nebo co.
"Nat!!!" vydechnu, teda ten je těžkej, krucipísek.
"No? Co je?" a začala se mi smát. Je to snad vůbec možný? Já tady trpím jako zvíře a ... no já se z toho snad zblázním. Když se konečně dosmála, začala zvedat ten zkur* kufr, ale co se nestalo? Spadla na mě zpátky. I s tím kufrem. Já se snad do těch Bradavic dneska nedostanu.
"Ježiši, promiň, ale co v tom máš? Je hrozně těžkej."
"Jo tak to, že je těžkej, jsem už zjistila a ty taky," zavrčím na ní. Má štěstí, že ze mě sleze a konečně ze mě sundala ten kufr.
"Tak to je asi zajímavý ráno co?"
O tom ať už se ani nezmiňuje, to je zas den. Povzdechnu si. "Hm," odpovím jí, ještě pořádně nemůžu dýchat a bolí mě žebra. A ani se nadivím, po té herdě.
"No tak, nemrač se. Co kdybychom zašly někam na kafe a na zmrzku? Máme ještě hodně času. Zmenším ti kufr a taky ho hlavně odlehčím." Už bylo na čase, že ji to taky napadlo. A kafe s tím pohárkem není zas až tak špatný nápad, aspoň si osladím život.
"Tak jo, jdeme. Potřebuji se ještě psychicky připravit na Poberty." odpovím Nat.
"A to je zas kdo? Nějaká sekta?" Začnu se pořádně smát až zas zakopnu o ten debilní kufr. Nat to nevydrží a vyprskne smíchy. Potom co se konečně vyhrabu do polohy přímé, vysvětlím Na kdo a co jsou ti Pobertové zač.
"…A podle Lily je nejhorší Potter a Black, Lupin je z nich prý nejlepší. Je to dost inteligentní kluk, co rád čte. "
"Aha, tak to jo, to bude ve škole legrace. A prosím tě, nenech se aspoň chytit!" tak tomu jsem sem se musela upřímně zasmát.
"Neboj, mě nechytí. Mám v tom praxi a .." Nat mě nenechala domluvit.
"To mi radši ani neříkej." Obě se zasmějeme.
"Dobrá. Tak jdeme, ne?"
Nat mi zmenšila ten zpropadený kufr a nezapomněla ho ani odlehčit. Strčila jsem si ho do kapsy a vzala jsem Kuličku, Snížka jsem radši pustila a klec si taky nechala zmenšit. Dorazily jsme do cukrárny, kde jsme byly do půl jedenáctý. Nat mě pak přemístila na nádraží a já právě procházím tou blbou přepážkou.
Hned jak projdu, spatřím Lily. Rychle k ní dojdu a pozdravím ji.
"Ahoj Lily… ty musíš být Nela, viď?" ukáži na holku vedle Lily.
"Ahoj… Jo to jsem já. A ty Musíš být Kess. Zrovínka jsme si o tobě povídaly." Jen jsem se na ni usmála a Lily konečně promluvila.
"Teda, holka, cos to ze sebou nechala udělat? Vypadáš skvěle." Usmála jsem se na ni a až teď jsem si všimla Nat. Rozloučily jsme se a ona odešla. Musela jít ještě do práce. Na ráno si vzala volno, aby mě mohla odvést na nádraží.
Zrovna jsme procházely vlakem a hledaly volné kupé, když se mě Lily zeptala, kde mám zavazadla.
"Tomu bys ani nevěřila. Když jsem ho ráno snášela po schodech na chodbu, zakopla jsem a on na mě přistál ve své plné kráse a hlavně váze. Málem mi ta šlupa vyrazila dech. Aby toho ale nebylo málo, tak když se ho ze mě Nat pokoušela sundat, spadla na mě i s tím blbým kufrem. No tak jsem ji porosila, vzhledem k národní bezpečnosti, jestli by mi ho nezmenšila a neodlehčila." Holky se mi smály. Jako nechápu, co je na tom k smíchu! Naštvaně si sednu naproti nim.
"Tak to je fakt něco! Musím však uznat, že ti to fakt sekne."
"To jo. Jsi kočka. A jak se vlastně jmenuješ? Tebe jsem tu ještě neviděl." Dotyčný se na mě sladce usmál. Nebyl to nikdo jiný, než sám Sirius Black. Poznala jsem ho hned podle toho, jak mi ho Lil popisovala.
"Á, Black. To je ale návštěva… Tak jsme se viděli a můžeš jít, ne?" odsekla jsem. Chvilku na mě koukal jako vyoraná myš, ale pak zas k mé smůle začal kecat ty svý bludy.
"Proč bych chodil? Navíc ještě neznám tvé ctěné jméno." Během dlouhé doby, po niž se vykecával, jsem si z kapsy vandala svůj kufr, postavila na zem a mávla hůlkou. Ani vám nemůžu říct co se stalo; jak se kufr zvětšoval, jeho roh zasáhl Blackovu určitou partii a on se skácel k zemi.
Jen jsem se zašklebila a omluvila se s nádechem škodolibosti.
"Ježiši promiň, ale já ti říkala, abys šel… A mé ctěné jméno je Kessidy Whiteová, pro přátele Kess, ale ty mi říkej Kessidy… Jo a promiň."
Prudce jsem trhla a zavřela jsem se tu s holkama. Už jsem ho fakt měla dost, ale až po chvilce jsem si vzpomněla, že Black měl prsty na nepravém místě a já mu je přiskřípla do dveří. Ježiš, jak ten se tvářil! A Potter se začal smát! Rychle jsem zatáhla závěs a podívala jsem se na holky. Ty byly úplně rudý od smíchu.
"Teda Kess, tak takhle ho snad neodpálkovala žádná."
"Oooo, holky tak to je pro mne čest." Usmála jsem se a odpověděla Nel. Začaly jsme se smát nanovo a toto téma nám vydrželo po celo cestu.
"Konečně, mám hlad jak vlk," to právě začal zpomalovat vlak.

Tak doufám, že se kapitolka líbila a teď už se moc těším na kapitolku od Wastow.:-)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Prosím, klikněte, že jste tu byli

klik

Komentáře

1 Terulka Terulka | Web | 29. prosince 2007 v 19:03 | Reagovat

Ahojky máš sqvělej blog !!!!!!!!! Fakt super!! Prosím hlasuj pro mě v soutěži o nej blog jeto na adrese : http://anyska-chriss.blog.cz/0712/1-kolo jsem tam jako Terulka strašě moc i předem děkuju ! pa pa =)

2 Beltrix Beltrix | Web | 6. prosince 2008 v 19:49 | Reagovat

Trochu nemáš pospojovaný souvislosti, co kdo říká a celkově tomu moc nerozumím, ale třeba se to zlepší a místo kapča máš kapiča.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama