1. Kapitola

2. prosince 2007 v 16:04 | Lightsoul |  Peklo života
Tak a je tu první kapitolka, snad se vám bude líbit. =))
Také doufám, že mi tu zanecháte nějaký ten koment. =))), Nebude dávat limity, to si zdá nespravedlivé, vůči těm co píší, ale také doufám, že nějaké budou =)))



" Ahoj, Sarah, tak jak bylo o víkendu?"
" Ale jo, fajn. Celej víkend jsem byla s miláčkem u něj na chalupě, bylo to skvělý. A co ty? Vypadáš nějak přešle."
"Ale nic, znáš to, rodiče. Zase prudili," smutně se na ni usmála.
"Ukaž ruku!" a než stačila něco Sam udělat, už jí držela za ruku a koukala na její ránu od žiletky.
"Prosím tě, si to zase vyváděla?!"
"No já… víš, že mě to uklidňuje a pomáhá mi to od sebevraždy, ty jsi jedinej důvod, proč ještě žiju!" řekla mírně naštvaným a smutným hlasem. Sarah byla jediná, kdo s ní v tomto jejím životním období mluvil, kamarádil a zajímal se o ni. Její rodiče žili jen pro jejího mladšího bratra, který byl neskutečně rozmazlený. Sam byla také moc nadaná na sport a bojová umění. To, že cvičí, však věděla jen její kamarádka. Dodávalo jí to nějakou radost ze života.
"Víš, Sam, budeme s tím muset něco dělat. Ty mi slíbíš, že už to nikdy neuděláš a já ti pomůžu vymyslet něco jiného, co by tě uklidňovalo a pomáhalo ti to."
"No, já nevím. Co by mi tak mohlo pomoct?"
"Hele, docela hezky kreslíš. Tak vždycky zkus to, co cítíš a jak se cítíš, převtělit do toho obrázku."
"Já nevím, můžu to zkusit… Dík, jsi ta nejlepší kamarádka, jakou bych si mohla přát!" objaly se. Jen taktak stihly první vyučovací hodinu.
Po nějaké době se Samanta odnaučila řezat se do rukou. Sarah jí v tom moc pomáhala. Nastávaly ale i chvíle, kdy ani kreslit nepomáhalo. A obzvlášť, když se od rodičů dozvěděla, že se budou stěhovat do nějakého menšího městečka na konci Anglie. Sam se z toho zhroutila, měla strach, že bude zase sama.
"Nebreč, vždyť se nevidíme naposledy; já za tebou přijedu a navíc, od čeho máme Internet? Si můžeme každý den psát a tak."
"Já vím. Ale mám strach, že to tam bude stejný jako tady a já budu úplně sama a bez tebe. Taky mám strach, že se zase začnu řezat."
"Tak řekni rodičům, že se ti tam nechce."
"Jo a to dopadne tak, že se akorát děsně pohádáme a… znáš to."
"Ach jo, co budeme dělat?"
"Nevím." Smutně se po ní podívala, byla úplně bezradná.
"Hele, mám nápad. Zkus se vymluvit na to, že jsi v polovině roku a takhle budeš mít horší vybírání na střední školu."
"Ha, tak to je nebude vůbec zajímat. Ne, Sarah, to nemá cenu. Ty já vůbec nezajímám."

Tak si spolu alespoň užily těch posledních pár dní, co jim zbývalo. Sam se pokusila promluvit aspoň se svým bratrem, aby se pokusil s tím něco udělat. Jemu to bylo celkem jedno, ten se dokázal adaptovat úplně všude. Byla celá zoufalá; až ten den, kdy měli odjet, nastal. Když přijeli do domu, v němž měli bydlet, byla celá vykulená. Vypadal jak ze středověku a vyhlíželo to tady tak divně, tajemně.
Hned druhý den nastoupila do nové školy. Byla překvapená. Učitelé tu byli milejší, pomáhali Sam se adaptovat, a tak. Na začátku se jí tam dokonce i líbilo. Dům byl úžasný, vždycky si takový přála a měla výhodu, že v noci mohla vylézt oknem a jít se projít. Bylo jí divné, že venku po setmění nikdy nepotkala ani človíčka a občas byly slyšet i divné zvuky.
Když chodila do školy, poznala na nich, že před ní něco skrývají a tají. Její bratr se taky úplně změnil. I její rodiče. Jen ona byla stále stejná. Rodiče si jí už vůbec nevšímali a neobtěžovali ji.
Nejdivněji se lidé ve škole i v okolí chovali ten den, co měl být úplněk. Celý zbytek školního roku se bavila tak nějak se všemi, ale nenašla žádné pořádné přátele, kterým by věřila a mohla jim o všem povědět a vypovídat se.
Vše, co se zde dělo, pověděla Sarah. Avšak ta se jí ozývala jen zřídka, potřebovala se připravovat na přijímací zkoušky na střední. Sarah měla další rok chodit na zdejší uměleckou školu, jež se nezajímala jen o umění, ale i o magii jako takovou. A hlavně pololidi, jako jsou třeba upíři a vlkodlaci.
Jednoho večera, co se zase procházela hezky při úplňku venku, uslyšela nějaký hluk. Zamířila proto k místu, odkud se ozýval a uviděla tam … Viděla dvě velké chlupaté koule v řetězech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Prosím, klikněte, že jste tu byli

klik

Komentáře

1 Enervate Enervate | Web | 2. prosince 2007 v 21:58 | Reagovat

noooooooooo, rozvíjí se to slibněěěěěěěěě :o))) Pokračuj!!!! :o)))

2 pantherka pantherka | Web | 3. prosince 2007 v 21:04 | Reagovat

začíná to moc pěkně :))) Už se těšim, co se z otoho vyklube!

3 Polgara Polgara | Web | 4. prosince 2007 v 12:33 | Reagovat

Skvělá kapitola a zase trochu delší, než obyvkle. Jen tak dál.

taky máte dneska volno kvůli stávce? Tímto chci naším profesorům poděkovat za spříjemnění školního roku, který je jinak jedno dlouhý zkur.... pondělí!

4 Anduel Anduel | Web | 4. prosince 2007 v 15:26 | Reagovat

musím se všemi souhlasit, že to začíná opravdu slibně:) a už se těším na další kapitolku!!!

5 Casiopei Casiopei | Web | 6. prosince 2007 v 20:31 | Reagovat

Moc hezká ppovídka jen tak dál a chtělo by to další kapču

6 zyan zyan | 25. dubna 2008 v 15:02 | Reagovat

:))

moc hezký nápad na povídku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama