2. Kapitola

9. prosince 2007 v 11:18 | Lightsoul |  Peklo života
Tak a tady máte další kapitolku. Chtěla bych jí věnovat Enervate (Nadýmačce), je to supr holka a moc mi pomohla a ted vzhůru do čtení a prosím o koment.

Když se na ně podívala zblízka, připadaly jí zvláštní. Chvíli o tom přemýšlela. Pak jí konečně došla ta krutá skutečnost.
Jsou to vlkodlaci!
Když se z toho šoku rozkoukala, všimla si, že se kousek od vlkodlaků perou dva muži. Chvilku si je prohlížela, byla z toho opravdu mimo. Dva vlkodlaci a kousek dál se jen tak rvou dva chlapi. Pořádně si je prohlížela. Ten první byl větší a měl úplně bílou pokožku, odrážela se od měsíce. Delší rudé zkudrnatělé vlasy až po ramena. Černé kalhoty a rudou mikinu. Ten druhý byl stejně bílý a měl tmavě hnědé rovné vlasy, mírně delší. Vypadal mnohem míň krvelačně a nebyl tak nepříčetný. Nad tím zapřemýšlela a ještě jednou si je prohlédla, až teď si všimla dlouhých předních zubů.
"Bože, co jsem komu udělala? Dva vlkodlaci a dva upíři se mezi sebou rvou." Byla z toho pořád mimo, celý život si myslela, že existují. A teď vidí jak vlkodlaky, tak upíry.
Boj začínal být nějaký divný, konečně jí došlo, že ten krvelačný upír se snaží zabít toho druhého, který se jen bránil a na víc už neměl, byl pořádně vyčerpaný. V Sam se najednou vzepřel všechen vztek, co v posledních letech pocítila a rozeběhla se. Servala upíra z druhého a začala se s ním prát, jelikož uměla dobře bojová umění. Párkrát ho sejmula a už mu tekla krev k levého koutku. Pak vyndal nůž , ale Sam se nenechala zastrašit a slušně se mu bránila. Až zakopla, upadla a dopadla vedle upíra. Čekala na nejhorší, že jí zakousne, ale co se nestalo, podal jí stříbrný a hodně špičatý kůl.
"Na, jinak je po nás obou. Doufám, že víš, co s tím máš dělat."
Chňapla po něm, vůbec o tom nepřemýšlela, co by měla dělat, vše dělala jen instinktivně. Po nějaké době ukrutného boje mu konečně kůlem proklála srdce. Upír se prohl a rozpadl na prach. Sam z toho byla mimo, bylo jí divný, že najednou věděla, co má dělat, a dolehla k ní i ta skutečnost, že zabila.
Po chvilce k ní došel upír a pověděl jí: "Moc ti děkuji, Sam."
Podívala se na něj. Teď si ho konečně mohla prohlédnout zblízka, byl moc pěkný. Měl bílý obličej, krásné, světle zelené oči, úzké červené rty, které se na ni vděčně usmívaly. Byl poměrně vysoký a na pohled měl i hodně vypracované tělo.
"Jak víš, jak se jmenuji? Moc se ke mě nepřibližuj, jinak dopadneš stejně!" Ukázala na hromádku prachu v místě, kde před chvilkou zabila krvelačného upíra. "A vůbec, jak se jmenuješ, a co tohle všechno má znamenat?" ukázala na vlkodlaky a na něj se podívala.
"Nějak moc otázek najednou, nemyslíš?" přisednul si k ní. "Neboj, nic ti neudělám" dodal hned, když si všimnul, že se Sam odsunuje. "Jmenuji se Tom a patřím do jedné skupiny, která bojuje proti nim," ukázal na hromádku.
Sam se na něj pořád koukala nedůvěřivě. Ve svém životě nevěří lidem, natož upírovi. Ten si toho hned všiml.
"Mě se nemusíš bát, neublížím ti a věřit mi zatím taky nemusíš. Jen bych ti chtěl pár věcí vysvětlit a pak už se v životě nemusíme vidět."
"Tak dobře, eee … Tome, můžeš mi vysvětlit, co to teda všechno má znamenat? Jaká organizace? Co ti vlkodlaci? Já tomu vůbec nerozumím, proč jsou tu lidi tak divný?"
Tom si ji prohlížel. Moc se mu líbila, styl, jak bojuje a přesto tak ladně, je jako kočka. Její bledá pokožka, její zářivé zelené oči, její rty, nos a ty vlasy. Moc se mu líbila, ale nedal to na sobě znát.
"Tak dobře všechno ti povím. Nechceš se projít? Ale nesmíme jít daleko od Jerryho a Alexe. Nerad bych, aby zdrhli. Jsou to mí kámoši a patří do stejného spolku jako já."
"Proč ne, potřebuji se stejně projít." Vstali a Tom začal povídat.
"Tak, kde bych začal, proč jsou lidi tak divný? Jak jsi řekla. No, je to jednoduchý, mají strach, aby se okolní svět nedozvěděl, co se tady děje. Naše městečko je pro upíra jako hlavní město."
"Jak to? To není možný, vždyť je to tady tak malý! Ne že by se mi tu nelíbilo, je tu fajn, jen ..." selhal jí hlas. Strašně se jí stýskalo po Sarah.
"Co? Stalo se něco?"
"Ne, jen mi strašně chybí moje kamarádka Sarah. Nemám si tady s kým pořádně popovídat. Rodiče mě nenávidí, nevšímají si mě a ... . Eee, promiň, já ...to tě stejně asi nezajímá… Jak je teda možný, že tu mají hlavní město?"
"Zajímá mě to a je mi to moc líto, v podstatě si na tom stejně jako já. Už jsem si zvykl a mám to tu moc rád, mám přátele a nikdo mě tu neodsuzuje za to, co jsem. …Sídlo mají vybudovaný pod městem. Je tam nekonečné množství spletitých chodeb. V podzemí jsou proto, že jsou tam dokonale schovaný."
"To je mi líto, to s těmi rodiči, to tě neměli rádi jen kvůli tomu, že jsi upír?"
"Hm, a tobě to nevadí?"
"Ne, vůbec. Proč? Jen pokud se mě nepokusíš vysát," zastavila se, podívala se mu do očí a usmála se na něj. I on se zastavil a usmál se na ni. Chvilku se na sebe dívali a pak se Sam otočila a pokračovala dál. Tom se jí moc líbil, ale měla strach, že ji zas zradí a ublíží, jako vždy.



Tak doufám, že se vám líbila a necháte mi to po sobě nějak ten komentík. =)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Prosím, klikněte, že jste tu byli

klik

Komentáře

1 Enervate Enervate | Web | 9. prosince 2007 v 11:26 | Reagovat

Mlask.... šak víš. :o))))

Těšim se na další, tak honeeeeeem :o))))

2 Denisa Denisa | 9. prosince 2007 v 19:09 | Reagovat

suprový:-)

3 Anduel Anduel | Web | 9. prosince 2007 v 23:27 | Reagovat

jéééééé, nádhera...prostě nemám slov:))) moc se těším na další, a tak se přidávám k enervate: hoooooooonem:)

4 pantherka pantherka | Web | 10. prosince 2007 v 14:51 | Reagovat

krása :)))) Taky se přidávám :DDD A de se skandovat Dal-ší ka-pi-to-lu!!! :DDD

5 Kate Kate | E-mail | 10. prosince 2007 v 20:08 | Reagovat

Krásný už se moc těším na další

6 sangredis sangredis | Web | 4. června 2009 v 19:51 | Reagovat

tuhle povídku už jsem jednou začala číst ale neuložila jsem si tě a už jsem jí nenašla, ale je super že si zase počtu...ta povídka je moc zajímavá tak půjdu louskat dál :oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama