19. - odpuštění a průzkum

29. ledna 2008 v 18:37 | Lightsoul |  Světlo vs temnota
Tak a je tu další kapitolka k této povídce, vím je to po dlouhé době a snad se vám bude líbit.
Chtěla bych jí věnovat Enn, Wastow a hlavně všem co tuto povídku čtou :-)))
Tak a dost keců přeju vám příjemné čtení :-))))
Lightsoul :-))

Po menším cvičením, no jak pro koho.

Byl zrovna oběd, když si holky začali stěžovat na jejich tvrdý trénink.

" No mami to snad ani nemyslíš vážně ne?"

Ani jedna z nich nikdy nebyli na tělocvik a tohle je docela ničilo.

Sice už je teprve oběd, ale oni už byli zralé na spánek.

" Ale no tak holky, vždyť to není, tak hrozný."

Ti se na ní podívali stylem, si se asi zbláznila ne!!

" Jak jako není hrozný, vždyť jsme už naběhaly snad stovky kilometrů a vám se to zdá ještě málo?"

" Ne to se nám fakt nezdá, ale je to třeba."

Promluvila Charlott a podívala se dlouze po svém manželovi.

" A co teď máte v plánu uhonit nás k smrti, mi si chceme taky trošku užít prázdniny."

" Jo to je fakt, mysleli jsme, že to bude legrace, když nás budete učit kouzla, ale zatím jste nás naučili jen balit."

Vložila se do toho Corny.

" Jo to je fakt to nám asi moc v boji nepomůže."

Než stačili něco jejich rodiče namítnout zas promluvila Corny.

" Myslím, že El má v tomto pravdu."

A obě se na sebe podívali, všechno jídlo už zhltli, jelikož z dlouhého a těžkého cvičení jim vyhládlo.

" Tak jo holky běžte si teď dělat co chcete třeba to tu pořádně prozkoumejte a nebo si na chvilku odpočněte."

Tato věta se holkám velice zamlouvala, hned se jim do žil vlila nová síla a hned vyskočily ze židlí a rozeběhli se ke dveřím.

" Holky a abych nezapomněl, tak tu jsou i tajný chodby."

A zářivě se na obě usmál, ty mu s velkou radostí zářivý úsměv opláceli.

Došli do svých pokojů.

Hned jak vešli všimli si menších změn, měli je propojeny dveřmi.

Každý z nich byl úplně jiný, ale jim se líbili oba stejně a nezáviděli si.

Pokoj pro El měl krásnou postel pod okny.

Vedle ní noční stolek, dvě velké skříně, jednu na kouzelnické oblečení a druhé normální.

Dále měla v pokoji noční stolek, který byl světle hnědý, tak aby ladil do jejího mírně naoranžovělého pokoje.

V pokoji měli i poměrně objemnou knihovničku, která byla ve dvou řadách, na té spodní byly knihy kouzelnické a na té druhé byli knihy, které měla ráda jako malé a nebo i poučné, které měla do školy, tam kam měla chodit a další.

Vedle knihovničky jí vysela kytara, na kterou umí i moc dobře hrát.

Corny za to měla pokoj do světle modra, ale jinak stejně zařízený až na to, že místo kytary jí v pokoji vysela flétna, na kterou hraje stejně dobře, jako El na kytaru.

Po tom co vběhli do svých pokojů si vzaly čisté a nepropocená oblečení a každá zalezla do jiné koupelny.

Hned jak vyšla Corny z koupelny zamířila k sobě do pokoje, kde na ní už čekala El.

" Tak co? Co prozkoumáme jako první? Vezmeme to od sklepa nebo od půdy?"

Hned na ní chrlí jednu otázku za druhou.

" Já bych brala ten sklep." Usmáli se na sebe a vyrazily směr sklep.

Měli výhodu, že ani jedna se nebála tmy a ani pavučin a pavouků, sice je nemuseli, ale aby pískaly a jančily hned co nějakého shlédnou, tak ne.

Když došli do sklepa, zjistily, že to není sklep, takový jaký měli u sebe v ČR, ale nýbrž se skládalo ze dvou místností a jedné menší chodbičky, které ty dvě místnůstky dělili.

Vkročily do první a ta se shodovala téměř s jejím sklepem, jen byl o něco čistější, než ten starý sklep.

Když vešli do druhé místnosti strnuli překvapením.

Bylo to dokonalý, uprostřed stál velký stůl a na něm kotlíky.

Podél stěn byly police na dvou stranách byli přísady do lektvarů a na té poslední a třetí byli už hotové lektvary.

Tam kde byla poslední stěna a dveře nic nebylo jen menší knihovnička.

Ve které jak holky zjistily jsou lektvary jak pro začátečníky, tak mírně pokročilé, pokročilé a mistry.

Musím uznat, že až tak malá není

Jen tak letmo prohlédly knížky a rozhodli se, že prozkoumají přízemí.

V přízemí byla hala, kterou objevili už včera hned jak vkročily do domu.

Pak dále v přízemí se nacházela kuchyň, obývací pokoj, a pokoje pro hosty.

Když si tak prohlíželi jeden z pokojů pro hosty, dotkla se El jednoho velkého obrazu.

Ten obraz byl životní velikosti a za ním našla svojí první chodbu.

" Hele Corny koukej co jsem našla."

Řekla jí hodně nadšeně.

" Co tam máš?"

Volá na ní z druhé strany místnosti, kde si prohlížela nějaké zeměpisné mapy.

" No tak pojď se podívat, našla jsem tajnou chodbu."

Řekne jí už celá nedočkavá.

Ta hned jak to uslyší běží za ní k o mírně odkloněnému obrazu.

" Táda!!" řekne hned, jak k ní dojde.

El mezitím než k ní Corny doběhla, otevřela tajný vchod už úplně a co neviděl chodbu. 

Nebyla temná, jak by se dalo čekat od chodby, která je za velkým obrazem, ale byla osvětlená.

Ale ne žárovkami nebo loužemi, ale nějakými podivnými kulatými světémky a velikosti vajíčka.

Chodba byla dost široká, tak aby se obě dvě mohli postavit vedle sebe.

Dlouho se nemuseli rozhodaval a vkročily dovnitř.

Ale ne žárovkami nebo loužemi, ale nějakými podivnými kulatými světélky a velikosti vajíčka.
Chodba byla dost široká, tak aby se obě dvě mohli postavit vedle sebe.

Dlouho se nemuseli rozhodoval a vkročily dovnitř.
Šli hned vedle sebe, hudba nebyla dlouhá.

Když narazili na její konec, našli jedny hodně staré dveře u kterých se divili, že ještě nevypadli z pantů.
Podívali se po sobě, nemuseli se domlouvat slovy už věděli co si druhá myslí.

Nemohli se rozhodnout, které je otevře nakonec to byla Corny, která dveře v značně tragickým stavu otevřela.

Obě vešli dovnitř, místnost byla osvětlena stejně jako chodba, kterou se sem dostali.
Pořádně si místnost prohlíželi.

Byla celá od pavučin a zaprášená, což se El nelíbilo, vzala si hůlku kterou si náhodou vzala sebou tušila, že by jí mohla použít.

Máchla s ní a v pokoji bylo čisto, teď v duchu děkovala rodičům, který jí toto kouzlo naučili včera.
" Tak a to by mohlo být lepší ne?" a podívá se na svojí nejlepší kamarádku a teď i papírově sestru.
" A o hodně." Odpoví jí a už přestává krčit nos.

Bylo to tam cítit zatuchlinou a po úsměšně provedeném kouzle to tu bylo cítí svěžestí.
Až teď si mohli pořádně prohlédnout místnost.

No a co tu nenašli byli tam nějaké středověké zbraně.
Hlavně tam byli nějaké meče, kuše a luky.
I když se na první pohled zdála bít místnost v tragi
ckém nepoužívaném stavu zbraně byli netknuté a hned v tuto chvíli by se dali používat, ale holky s těmito zbraněmi neuměli zacházet.

Byl tam i jeden větší stolek se čtyřmi židlemi, knihovnička a skříň.
Obě se šli podívat do skříně, kde našli nějaké staré oblečení, ale stejně jako zbraně bylo netknuté a o v pořádku.

Byli to obleky do boje.
Když si je pořádně a důkladně prohlédli, šli se podívat na knihovničku.
Byly tam knihy o sebeobraně, o zacházení meče, kuše a luku a další zajímavosti k boji na blízko.
Když si tak prohlíželi knihy byly do nich tak zabrané, že si nevšimly vrznutí.
Do pokoje vkročil muž.

Vypadá na to, že mu kolem 20let.
Je vypracované postavy, hnědé oči a vlasy, ale jeho obličej je bledý, jak čerstvě napadlý sníh.
Měl přiléhavou světle modrou košili, tak aby byli vidět jeho svaly a černé kalhoty.
Chvilku si holky prohlížel, musel se pohledu na ty dvě smát, už to nemohl vydržet, tak si odkašlal.
A nic holky se ani nehnuli, byli do toho tak zažrané, že si toho vůbec nevšímali.
Když v tom se ozvala Corny.

" Hele El, tak to se mi zamlouvá víc než to pobíhání po pozemcích." Pověděla jí, ale nepodívala se na ní, kdyby to udělala všimla by si mladíka stojícího za El.

" Mi povídej, to by nám k něčemu bylo." Řekla, ale po chvilce pokračovala dál.

" Myslím si, že tohle by nám hodně pomohlo s temnotou a nebo s tou ženštinou, co to tu chce nechat pohltit do temnoty."

" Asi změníme rozvrh, ale musíme najít další tajnou místnost, kde by se dalo trénovat, jak boj na blízko s mečem, kuší a lukem, ale i kouzla."

Muž napjatě poslouchal, ty dvě se mu zdáli docela sympatické, ale co to mluvili o boji s temnotou.
" To jo musíme se nějak zdejchnout, našim." Pověděla Corny už si docela zvykala na to, že je jejich dcera a El je její sestra.

" Tak s tím bych vám mohl pomoci." Ozve se konečně mladík.
Holky se samozřejmě lekli, tak že jim vypadli knihy z rukou, chytli se v místech, kde mají srdce a zhluboka oddychovali.

Tak tomuhle pohledu se začal mladík neskonale smát a holky se na něj pohoršeně koukali.
" Tak hele kdo jsi a co tu děláš? Nejsi ty náhodou dement?"

Uleví si El, ale Corny jen na něj hodně naštvaně kouká a najednou řekne.
" To je, ale debil dementní."

To se na ní zas pohoršeně koukne mladík.
" Hele co proti mně máte to, vy jste se mi hrabali ve věcech."
" Jak jako hrabali ve věcech, to je náš a rodičů dům a ty tu nemáš co dělat."
" No to teda mam." Už začíná být naštvaný a Corny taky tenhle ten jí tak neskonala rozčílil, nesnáší, když jí někdo leká.

Corny se už zase nadechovala, aby mu to natřela, když se El ujala iniciativy a promluvila.
" Tak jo co kdybys nám to vysvětlil?"
Ten kluk se jí moc líbil, to jeho vypracované tělo a ty jeho oči, ale pořád na něj byla mírně naštvaná, jak je vyděsil.

" No to by možná šlo a co za tou."
A hodí po ní výmluvný pohled.

" Nic jen to, že tě od set nevykopeme.
Odpoví mu El nebojácně a na důraz se mu zadívá tvrdě do očí, ale ten jejímu pohledu nemůže odolat a tak si koukají do očí.

" Tak jo vysvětluj nebo tě odsud vykopeme."
" No teda vy jste tvrdý a to si myslíte, že by jste to dokázali?"
" Jasně že jo!!!" řekne mu tvrdě El.

" Podle toho co jsem slyšel, když jste si četli ty knížky, tak asi ne." Řekne posměšně.
El jen mlaskne rozčilením.

" Hele ty mě fakt už začínáš štvát, nás tu posloucháš a ještě se nám vysmíváš."
Řekne no spíš začne křičet Corny.

" Tak hele klid já to tak nemyslel, dobrá já vám to vysvětlím."
" Tak, jak bych začal…" ale to mu do toho skočí El.
" Co takhle od začátku."

" O to jsem se pokoušel, ale ty jsi mi jaksi nenechala domluvit."
" No jo no, už mlčím." A zašklebí se na něj.
Což Corny rozesmálo.

" Tak já tu nemusím říkat nic, když mě ani nenecháte." Pokusí se o naštvaný tón, ale moc se mu to nepovedlo.

" Fakt, mi už mlčíme."

" Tak jo."

" Jmenuji se Eric Brown."

" Cože!!" ozve se dvojhlasně.

" Ale tak se má jmenovat, Corny teda Monika, to je její pravý jméno."
Řekne bez přemýšlení El, ale než si uvědomí co řekne, jí hodně bolestivě kopne Corny.
" Sakra El si se zbláznila? Neslyšela jsi Johna a Charlott co o tom říkali?"

El to pořád, tak nějak nedocházelo asi si dneska stojí na vedení, ale co se dá dělat.
" Já jí snad zabiji!!" Řekne už hodně naštvaně.

" Říkali nám, že se to nikdo nesmí dovědět."
" Aha" řekne pouze, to Corny ještě víc dopálí, ale už nestačí nic říct, jelikož se ozve Eric.
" To nevadí, já jsem tvůj strejda, jsem bratr tvojí mamky."
Tak to je teda gól. Pomyslí si Corny.

Teda tak ta má, ale hezký strýčka. Pomyslí si El.
" Jak to, že tu nemáš rodiče a proč o Eliiných rodičích mluvíš jako o svých?" zeptá se zvědavě Eric.
" Jsou mrtvý a Eliiny rodiče mě adoptovali." Tak to ho dostalo viditelně zbledl a rychle si sedl na jednu židli, která se nacházela v místnosti.

" Tak proto." Řekne jen

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 medea medea | Web | 30. ledna 2008 v 21:49 | Reagovat

není zač, od toho jsme SBéčka ne! mě taky těšší když to lidi čtou rádi..a není to jen tak, opravdu píšeš moc hezky!!

2 If If | E-mail | Web | 31. ledna 2008 v 20:36 | Reagovat

Ahojky, teď nevím, jestli jsem ti to psala nebo ne. Psala jsi mi, jestli se s tebou nechci spřátelit, tak ti odepisuju ;-)...jasně, ráda se s tebou spřátelím a až už budu mít konečně čas, kterého v poslední době vážně moc nemám, tak ti napíšu i komentík k povídkám ;-)

papa*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama