8.Kapča - Co je pravda?

5. ledna 2008 v 14:59 | Lightsoul |  Peklo života
Tak tady máte další kapitolka, snad se bude líbit... :-)))))
Tentokrát bych jí chtěla věnovat, dvěma moc šikovným holčinám. Dneska mají vystoupení a abych ji dodala sebedůvěru a na důkaz toho, že jim držím palečky, jim ji věnuji.... :-)))
Přeji vám příjemné čtení :-))) Lightsoul

"Eee, můžu se vás na něco zeptat?" a podívala se na Toma a Teda. Těm tak nějak došlo o jaký téma se jedná. O upírství.
"Jo, tak se ptej," pobídl ji Ted.
"Docela by mě zajímalo, jak to děláte s krví. Musíte ji jíst nebo pít, ne? Jinak byste byli zesláblí nebo tak, ne?" zeptala se jich. Docela by ji zajímalo, nakolik knížky mluví pravdu. Než stačili odpovědět, ještě položila další otázku. "A co je pravda v knížkách o upírech a vlkodlacích?" podívala se na Alexe a Jerryho. Ti se na ni usmáli. Měla strach, že se jich to nějak dotkne, tak rychle dodala:m "Tím nemyslím něco proti vám. Jen mě to docela zajímá." Ti se na ni znovu usmáli.
"To je v pohodě, už jsme se divili, kdy se zeptáš, a trvalo ti to docela dlouho." odpověděl jí její bratr. Ta se na něj ušklíbla, ostatní se začali smát.
"Tak to je fakt moc vtipný." Už snad po stý si setřela krev z roztrženého rtu.
"Že jo? No tak fajn, teď ti něco řeknu o upírech," ozval se Tom a stoupl si po jejím levém boku. Ted po pravém.
"Takže… v knížkách se píše, že nás sluneční paprsky zabíjí, což je naprostá blbost, jen ho nemáme rádi, je nám na něm blbě, ale nějakou dobu na něm vydržíme. Je tu rozdíl. My, co nebažíme po vraždění a krvi, no to jsem asi blbě vysvětlil… My krev samozřejmě máme rádi, ale prostě nám stačí ta zvířecí. No a vydržíme na světle delší domu než ti krvelační upíři, kteří vraždí hlavně za zábavou," pověděl jí Tom. Sam ho bedlivě poslouchala.
"Aha, a jak je to s česnekem, svěcenou vodou a já nevím čím?" oba se zas zasmáli.
"Jak tak koukám, docela hodně čteš o upírech."
"Když se nudím; jsem hlavně na fantasy a scifi. Jinak romány mě fakt neberou, je to nuda a děs." Zaksichtila se, což kluky rozesmálo.
"No jo, co se týče česneku, tak nás jen dráždí a víc naštve a co se týče svěcený vody, ta jen strašně smrdí. Nic víc." To rozesmálo všechny. Kromě upírků, ti se šklebili.
"Kdybyste věděli, jak to páchne. Humus," řekl jim Ted a odplivl si. "Co se týče stříbra, to je docela v poho. Jen když nám stříbrný kolíček píchneš do srdíčka, nezlomíš nám ho, ale rozpadneme se," pokračoval smutně a Sam se ušklíbla.
"A jak je to s tou nesmrtelností?" Sam se ptala dál.
"Tak jo je naprostá pí… eee… vlastně blbost." Odfrkl si Tom.
Ted se na něj zamračil. "Máš štěstí," řekl naoko naštvaně, ale ve skutečnosti se v duchu smál.
"Aha… A teda jak to vlastně je a jak se můžeš stát upírem?" zeptala se teď Teda Sam.
"Je to celkem jednoduchý. To, že se můžeš stát upírem pokousáním, není pravda… je, ale jen z části. Většinou je to dědičný. V dnešní době už se věci mají takhle:, Upír má dítě s člověkem a dítě je normální člověk. Pak si to dítě vezme člověka a je to upír, ale to je jen u nás. Ti krvelační se páří jen upír s upírem a občas to i nepřežijí," odpověděl jí zčásti na otázku.
"Jej, tak to musí být orgie." Všichni se začnou smát.
"Tak takhle jsem nad tím ještě nikdy neuvažoval," dodá Ted a smějí se dál.
"To je vše o nás upírech. Nechceš se ještě na něco zeptat?" optá se jí Ted.
"Ne, to by mohlo stačit."
"Teda co se týče upírů… a co je pravda o vlkodlacích?" zeptala se svého bratra Sam.
"To je složitý, asi jako všechno. Jsou dva druhy vlkodlaků, stejně jako upírů. Jsou čistokrevní a nečistokrevní," začal Alex.
"Aha, a jak je to s tím, že když jsi vlkodlak a máš dítě… eee… s nevlkodlakem?" zeptala se bratra Sam. Ten se samozřejmě uchechtl.
"Většinou to záleží na tom, kdo z rodičů je silnější a vyhraje." Tlemil se na ni jako pako.
"Tak to jsem si mohla domyslet. A jak je to se stříbrem a tak?" Tentokrát se radši zeptala Jerryho, jelikož její bratr si z ní dělal pořád legraci.
"Teoreticky se o nás vlkodlacích ví méně, ale jedno ti povím. Nenávidím stříbro." Začal se smát.
"Čemu se jako směješ?" osočí se na něj.
"Já?"
"A kdo jako jiný?" ta se začne smát ještě víc a prstem ukáže za sebe.
"Aha," a ušklíbl se, moc inteligentní odpověď.
"Můžeš mi stejně říct, čemu se smějete?"
"No, já se směji vám čtyřem, ale čemu oni, tak to nevím," a začala se smát ještě víc. Docela ji dostalo, jak se tak najednou začali tvářit, upírci.
Ti jen odsekli: "My se smějeme jim."
Sam jim odpoví: "Ha, tak to mi došlo." Ti se tvářili, jako by jim ulítly včely.
"Počkat, tak mi vysvětli, proč ses smála všem."
Ta jen obrátila oči sloup. "Jé no čemu asi."
"Jo, holka, tak to netuším. Bychom se asi neptali, ne?" zeptal se jí Jerry.
"Tak já vám to holt vysvětlím. Vy jste mi vysvětlovali, jak je to stou svěcenou vodou a se stříbrem… no a tvářili jste se naprosto stejně směšně. Už to chápete?" zeptala se jich. Začali uvažovat a až asi po dlouhý minutě jim to došlo. Všem čtyřem naráz.
"Ahá," ozvalo se čtyřhlasně.
"No to je dost." Teď začala uvažovat, jestli se má Alexe zeptat na rodiče, zda-li ještě žijí. Mezitím co přemýšlela, porozhlédla se po krajině. Momentálně byli na louce a za nimi končil les, který začínal u domu Samanthy a jejich rodičů. Nebyl tak velký, jak se na první pohled zdál, ale je hodně hustý.
Jak šla po louce, všímala si krtinců. Dokonce zahlédla jednoho králíka a menší skupinku srnců. Teď nad ní právě proletěla sova. Nemohla si nevšimnout, jak se krajina po těch pár krocích za lesem změnila. Tak se zeptala, jak je to možné.
"Celkem jednoduše, tady začíná naše území." odpověděl jí Ted.
"To je naprostá nádhera." Slastně si prohlížela zvířata okolo. "Jako by to tu ožilo," usmála a ostatní to tu taky měli moc rádi. Proto chodili na lov zlých upírů neradi, necítili se tam moc dobře.
"Hele, Alexi, můžu se tě na něco zeptat?"
"Jo, ptej se. I když asi tuším, na co se chceš zeptat."
Sam si dodávala odvahu, měla strach, co jí odpoví. "Chtěla bych se zeptat na rodiče." Tak a bylo to venku. Docela se jí ulevilo, ale pořád měla ten strach z odpovědi.
"Jak bych to řekl? Táta je na tom mizerně, před týdnem ho napadli upíři. Ubránil se, ale ošetřovatelé neví, jak dlouho vydrží." Než se Sam stačila zeptat, už jí odpovídal sám. "Jo je vlkodlak." Sam to vůbec nevadilo, jen ji mrzelo, proč ji nechtěli, co jim udělala.
Tak se zeptala: "A máma?"
"Ta je momentálně na lovu. Jsi jí hodně podobná; divoká, a přitom klidná." Sam se usmála a ještě něco jí pořád vrtalo hlavou, ale nevěděla, jestli by věděl odpověď.
Alex poznal, že jí něco vrtá hlavou.
"Ptej se a neboj se, naši už to ví. Dneska jsem o tom s nimi mluvil." To Sam zarazilo.
"Tak jo. Chtěla bych se zeptat, jak je možný, že jsem vyrůstala u toho tyrana?" To zas zarazilo jeho.
"Já ti můžu říct jen něco. Zbytek ti poví za chvíli rodiče, už tam pomalu budeme. Jediné co vím, tak že tě někdo po narození unesl."

Jak se vám líbila kapitolka? Napište do komentíků. :-)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aurora Aurora | 6. ledna 2008 v 10:38 | Reagovat

super kapitolka veľmi sa mi páčila a teším sa na pokračovanie :-)

2 markula markula | 8. ledna 2008 v 13:57 | Reagovat

NAPROSTO BÁJEČNÉ OPRAVDU.....UŽ SE TĚŠÍM NA DALŠÍ,JE TO FAKT SKVĚLÉ,VELMI DOBŘE SE TO ČTE A AJI V NÍMÁ....JE TO SKVĚLÁ POVÍDKA OPRAVDU....:)

3 markula markula | 8. ledna 2008 v 13:57 | Reagovat

NAPROSTO BÁJEČNÉ OPRAVDU.....UŽ SE TĚŠÍM NA DALŠÍ,JE TO FAKT SKVĚLÉ,VELMI DOBŘE SE TO ČTE A AJI V NÍMÁ....JE TO SKVĚLÁ POVÍDKA OPRAVDU....:)

4 markula markula | 8. ledna 2008 v 13:58 | Reagovat

sorry nak se mi to tam přidalo vic,omlouvam se:)

5 vampirka vampirka | 8. ledna 2008 v 19:08 | Reagovat

Ahojda.....krásný jak to děláš že každá tvá kapča je tak bombastická...fakt miluju příběhy o upírech-a si jedna z mála která umí takhle psát....klobouk dolů....těším se na další,tak m dlouho nenapínej:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama