14.Kapitola – Věštba aneb život je krutý…

2. října 2009 v 17:25 | Ignitus Ventus |  Skutečnost nebo osud?
Je tu pátek a s tím další kapitolka, snad Vás ospoň trošku potěší.
Díky této kapitolce se mám celý děj tak nějak změní. Dokonce zde uslyšíte jiný příběh, tentokráv však jiný příběh. Tentokrát hlavní aktérkou bude Alice.
Jinak další část mi jde docela dobře. Mám již 4 kapitoly. Doufám, že než sem zveřejním epilog k této povídce, bude již hotová. Což možná jednu osůbku mos nepotěší, jelikož ji zásobuji pořád a pořád dalšíma dílkama.
Myslím,ž e to již stačí, tak Vám přeji...
...příjemné čtení.

Ignitus Ventus


Po tom, co Sarah prohlásila, že mě Jacob miluje, nevěděla jsem, co jí na to mám říci. Dále mě zděsil fakt, že jsem byla tři měsíce v rakvi. Pro ostatní jsem již tři měsíce mrtvá. Sarah to ticho vyřešila za mě. Určitě vytušila moji nerozhodnost s rozpolcenost. Nevím, co bych jí na to měla říci. Mám strach, že bych to zase podělala.

"To je vše z našeho příběhu. Teď o nás víš vše. Nechci tě nutit, ale bylo by dobré, kdybys nám teď pověděla svůj příběh…"
"Ach," vydechla jsem.
"Nemusíš nám jej říkat, pokud nechceš…" ujistil mě Jacob.
"Ne. Myslím, že je to správné. Ale ještě nikomu jsem nic o sobě neříkala, tak nevím, jak mám začít…"dostala jsem ze sebe přidušeně.
"Skus to také od začátku, jako jsem začala já," pobídla mě Sarah. Jacob mě k sobě přivinul a pevně mě chytl za ruku. Vděčně jsem se na něj podívala a začala.
"Tak tedy. Můj příběh začíná v jednom městě v Rusku. Když jsem se narodila, žil s námi ještě můj biologický otec. Moc si na něj nepamatuji. Žil s námi do mých pěti let. Abych to upřesnila… se mnou, mojí sestrou, bratrem a maminkou.
Mám na něj dost vzpomínek, jak byl opilý. Jak bil mojí maminku a jak mě a mé sourozence zavíral do skříní, úložných prostor, prostě do temných míst.
Jelikož jsem nestarší ze sourozenců, jsem jediná, kdo si na něj nějak pamatuje. Pak malinko můj bratr, ale ne moc, ale má sestra na něj již zapomněla. Ti dva žijí se svým novým otcem. I já jej mám ráda, jen mě nikdy nepochopil.
Když nás měl hlídat, byl slizký. Nikdy ne to nezapomenu. Po tom, co od nás odešel, to ale neskončilo. Mamka nás musela uživit, jelikož on sám se na nás úplně vybodl. Ani nám neposílal žádné peníze. Maminka pracovala dvě šichty. Přes den byla v práci, já byla ve školce spolu s ostatními. Prababička s pradědečkem nás vždy vyzvedávali a byli s námi doma.
Četli nám, hráli si s námi a podobně. Pak jsem nastoupila do školy a začalo to zase. Jelikož nemám moc ráda lidi. Vadí mi se k nikomu vázat, nevím proč. Možná nechci, aby mi někdo neublížil tak jako on…," vymanila jsem se z Jacobova sevření a přešla jsem k oknu a koukala se z něj. Opět jsem začala vyprávět.
"Děti mě neměly opravdu moc rády. Šikanovali mě. Ani učitelé mě moc nemuseli. Měla jsem opravdu problémy skoro se všemi předměty. Doma, abych jim dokázala, že jsem lepší, než si myslí, jsem se dlouhé hodiny učila s prababičkou, pradědečkem a maminkou.
Občas jsem to opravdu chtěla vzdát, ale nevzdala. Nikdy jsem nepotkala opravdové spolužáky ani přátele. I když jsme se několikrát stěhovali. Jednou k babičce a dědovi, posléze k nevlastnímu tátovi. Opravdu nikdy jsem nepoznala přátele, u kterých bych se mohla vypovídat.
Pak jsem začala žít svůj vlastní svět. V hlavě jsem si vytvořila jinou realitu. Začala jsem se věnovat magii a utápět se ve fantasy knížkách. Rodiče mě za to odsuzovali, ale mně to čtení hodně pomáhalo, jak do školy, tak kvůli mé psychice.
Dokonce jsem chodila na hřbitovy rozjímat. Jediné místo, kde se cítím sama sebou a kde nemusím schovávat své pocity. Vždy jsem jen skrývala, co doopravdy chci a cítím. Když jsem byla ve škole, nechtěla jsem nikoho zatěžovat svými problémy, tak jsem dělala veselou. Mnohokrát jsem uvažovala nad sebevraždou, ale vždy mě něco zastavilo. Ani nevím co, prostě jsem měla pocit, že to nemám dělat.
Pak jsem objevila ten článek, kde jsi byl ty vyobrazen," podívala jsem se na Jacoba. A uvědomila jsem si, že mě pečlivě pozorují a vnímají každé mé slovo. Nemohla jsem snést ty pohledy, tak jsem se otočila zpět a opět spustila.
"Prostě jsem musela přijít na to, co to má znamenat. Zjistila jsem, že stejná nehoda se děje jednou za 18 let. Když jsem pak projížděla pár článků, uvědomila jsem si, že u těch, kde je fotka a nebo obraz, jsou všechny stejné. Ať jsou z jakékoliv země. Prostě byly stejné.
Až když jsem seděla na hřbitově, uvědomila jsem si, co je za den. Nějaká síla mě táhla k onomu hrobu. Zbytek již myslím znáte," dokončila jsem své vyprávění.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Septima Severa Septima Severa | Web | 2. října 2009 v 18:27 | Reagovat

Tak to je Curriculum Vitae za všechny prachy, kááámo :-D
Vážně má dost pohnutou minulost. To se musí nechat. A opět se v tom odráží i kus tebe, to musím zdůraznit znovu. Mimochodem, profesorka na mou tezi o tom, že se v povídkách odráží i sami spisovatelé, odpověděle, že je to zajímavá myšlenka a že mám pokračovat... No a protože jsem psala o nás a ještě pár vyvolených, tak ti říkám: NEPŘESTÁVEJ S TÍM! :-D Máme zelenou i od profesorky psychologie :-D :-D :-D

2 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | 2. října 2009 v 18:47 | Reagovat

No tak to má, počkat, jak jako jsi psala o nás? TO jsem vůbec nepochopila.
No snad nepřestanu :-D Ale tak může se stát všechno ne? 8-O

3 Septima Severa Septima Severa | Web | 2. října 2009 v 19:41 | Reagovat

[2]: Psala jsem o "spolku povídkářek", které píší na blogy povídky. A že se v povídkách odráží naše alter ego (stínové já) a naše pravé já... Toť vše, nic víc, nic míň... :-x

4 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | 2. října 2009 v 19:46 | Reagovat

[3]: Dobře dobře, jen jsem se lekla :-D
Já vím co je alter ego (překvapivě, že jo :-D ) Já miluji své alter ego :-D
Já myslela, původně, že jsi psala o nás dvou :-D

5 Septima Severa Septima Severa | Web | 2. října 2009 v 20:13 | Reagovat

[4]: Zbláznila ses? :-D já naší školní archivaci nevěřím... A profesorce také ne natolik, abych jí řekla konkrétní případ... A moje alter ego je tak zkažené, až hanba... A vůbec se za něj nestydím... :-D No dobře, trošičku, možná...

6 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | 2. října 2009 v 20:32 | Reagovat

[5]: No právě, proto jsem se lekla, málem mi to stálo život.
Já jej mam ráda, jelikož není tak zakřiknuté jako já, nebojí se dělat věci, kterých já se bojím a navíc je to optimista :-D
Já vůbec ne, i když je prohnilé :-D Njn to dělají ty geny po vožralovi a hulvátovi :-D

7 Septima Severa Septima Severa | Web | 2. října 2009 v 20:58 | Reagovat

[6]: A já jsem zase míšenec něčeho neidentifikovetelného :D

8 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | 2. října 2009 v 21:25 | Reagovat

[7]: Tak to zas tedy ne... :-D

9 Septima Severa Septima Severa | 3. října 2009 v 11:06 | Reagovat

[8]: No to teda jo a nehádej se se mnou :-D Prostě jsem řekla jo a tím to hasne :-D :-D :-D

10 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | 3. října 2009 v 13:49 | Reagovat

[9]: No a já řekla, že ne tak ne a tím to pro tebe hasne jasný!!! :-D

11 Septima Severa Septima Severa | Web | 3. října 2009 v 19:46 | Reagovat

[10]: Fajn, jsme si kvit  :-D  :-D  :-D

12 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | 3. října 2009 v 20:05 | Reagovat

[11]: Dobrá :-D

13 snapeova-SB snapeova-SB | Web | 5. října 2009 v 16:54 | Reagovat

vůbec se neomlouvej,já u tebe taky nejsem moc často. chápu tě. taky to ve škole nemám jednoduché a ty ještě ke všemu maturuješ :) jinak díky za pochválení dessu :) jj severus je vážně nejlepší :)

14 Shinegemini Shinegemini | 14. října 2009 v 19:39 | Reagovat

Tato kapitoka se ti povedla, docela jí obdivuji, znáje takovou chvilku a svěří se jim. Já se většinou nikomu nesvěřím a to řeba znám ty lidi několik let. Jinak se ti to moc povedlo. Obdivuji jí. Ta postava se mně líbí. Nějak dtále víc mi připomíná tebe..... Já jen doufám, že zase bude vše OK, alespoň z části  ;-) Jinak je fajn.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama