17.Kapitola – Boj...

23. října 2009 v 14:57 | Ignitus Ventus |  Skutečnost nebo osud?
Tak a je tu poslední kapitola, sice ještě následuje elilog, ale stejně. Jak mi mrzí, že je konec, což jsem již několíkrát zmiňovala.
Vím, že je to tak trochu sentimentální, ale je to moje asi nejoblíbenější povídka. Dále pak následuje peklo, ale to mě již tak nebaví. Nebo spíše mě nebaví to přepisování, ale první verze Pekla je úděsná a to se mnou mnozí budou souhlasit.
Tak to je pro dnešek všechno...
...příjemné čtení.

Ignitus Ventus


Ráno vcházím ruku v ruce s Jacobem do obývacího pokoje, kde na nás čeká Sarah.
"Ahoj," přivítám ji, Jacob jen kývne hlavou.
"Tak co, jak to vidíš?" ptá se Jacob Sarah.
"Jsou tu opět dvě verze, jen tu druhou nechápu."
"Jak to myslíš?" ptám se jí.
"Jde o to, že zemřeme, ale pak vidím, že je něco potom, ale je to celé zakryto mlhou. Druhá verze je, že zemře Jacob a ty."
Ach, to ne.
"Ale no tak, musíme si věřit. Měli bychom vyrazit, abychom se na ně mohli připravit…"
Tak jsme tedy vyrazili. Běželi jsme a já si užívala ten běh jako posledně. Tím se mi zlepšila nálada a naplnila mě i naděje vítězství.

Jen bych nesnesla, kdyby se něco stalo Jacobovi nebo Sarah. Byl by to můj konec. Dnes to musí dopadnout dobře. Musí to tak být.
Doběhla jsem na hřbitov, pomocí mysli jsem okolí prozkoumala a nenašla jsem prozatím ani živáčka. Naučila jsem se tak dokonale ovládat lidskou mysl, že ji dokonce umím i vycítit na určitou vzdálenost.
Projdeme tedy celý hřbitov, ale do hrobky nejdeme. Kdybychom tam šli, tak bychom si nevšimli včas, že přišli. A navíc by to bylo tak, jak to skončilo v té vizi, co měla Sarah. Zemřeli jsme tam. Musíme se vyvarovat všemu, co je možné, aby nás zabilo.
"Mám strach, že se vám něco stane," povím těm dvěma.
"Neboj, to bude dobré. Když budeme spolu a budeme se držet plánu, vše dobře dopadne," řekla mi Sarah a Jacob si mě na sebe posadil a pevně mě objímal.
"Už je to tady," všimla jsem si pěti myslí. Jsou jiné než lidské, jsou upíří.
"Dobře, vše bude v pořádku, když se budeme držet při sobě. Je vám to jasné?" pevným a velitelským hlasem promluví Jacob.
Já kolem nás vytvořím vzduchovou stěnu, taková malá příprava na tlakovou vlnu.
Na začátku vypadá vše dobře. Odhodila jsem tři a Jacob, jednoho roztrhal a hodil na hromádku. Když tom na mě skočil jeden z upírů, já jsem si jej v zápalu boje vůbec nevšimla. Sráží mě k zemi. Pokouším se jej ovládnout svou schopností, ale on je imunní.
"Na mě ty tvé triky neplatí. Ta druhá upírka není jediná, kdo má schopnost vidět budoucnost. Sice není tak schopná. Ale musím uznat, že je opravdu škoda, že se k nám nechcete přidat. Jsi pravdu hodně mocná a leckterý upír by ti to mohl závidět," promluvil na mě.
Já vím, že mluví pravdu, cítím to. Dokonce cítím i to, jak je přesvědčený že zvítězí. To mě docela vyděsilo. Potřebuji získat čas.
"Jak to, že to na tebe nepůsobí?"
"To je má schopnost, všechny psychické schopnosti na mě nepůsobí," pravil a stále mě držel ve svém železném držení. Když toto řekl? Něco mě napadlo. Vytvořila jsem tlakovou vlnu a mrštila jsem jím na zeď hrobky, kterou prolétl.
Během okamžiku byl zpět, ale pořádně rozzuřený. Vrhli jsme se na sebe. Vůbec jsem nevnímala boj okolo.
Nevšimla jsem si, jak Jacob rozerval na kousky dalšího upíra, stejně tak jako Sarah. Již zbyli jen tři. Sarah mistrně uhýbá, je z nás nejmrštnější a Jacob zase nejsilnější. Každý z nás tří má nadpřirozeně vyvinutou jednu sílu. Vše probíhalo dobře, tím myslím pro nás.
Když tu se náhle hřbitovem linul hlas plný bolesti a utrpení, byla to Sarah.
"Neee!" křičely jsme obě, když jsem si uvědomila, co se stalo…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Septima Severa Septima Severa | Web | 26. října 2009 v 19:25 | Reagovat

Dochází mi nápady na komentáře...
Ale s blížícím se koncem jedné éry mi čím dál tím víc dochází, že i když bude následovat jakékoliv pokračování, tohle ti nikdo nikdy nevezme. Je to kus tebe a tak to i zůstane. A je to opravdu moooc pěkné :-D Ještě že to není tlustý jako "Sága rodu Forsythů", to by mě asi těsně před koncem kleplo :-D Ale přečetla bych to, ať by to mělo pět stránek či pět dílů. Píšeš moc hezky, tak s tím hlavně nepřestaň ;-)

2 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | Web | 26. října 2009 v 19:31 | Reagovat

[1]: Jako vždy velice povzbuzující komentář, co já bych bez tebe dělala?
Neboj tak dlouhé ani druhé pokračování opravdu nebude, zasekla jsem se na čtvrté kapitole a nějak nemám náladu psát dál. Sice máme teď prázdniny, ale ty chci věnovat škole...
Ještě jednou moc děkuji a neboj já nikdy se psaním neskončím, je to pro mě něco co mi drží nad vodou a vždy mě dokáže... já ani nevím jak to napsat, ale jsem si jistá, že ty víš, jak to myslím...

3 Septima Severa Septima Severa | Web | 26. října 2009 v 19:51 | Reagovat

[2]: Jj, nestačí slov pro vyjádření něčeho, co slovy ani vyjádřit nelze... Lze jen soucítit ;-)

4 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | Web | 26. října 2009 v 20:01 | Reagovat

[3]: Hezky řečeno, jen s tebou musím souhlasit. :-)

5 Septima Severa Septima Severa | Web | 26. října 2009 v 20:17 | Reagovat

[4]: Jj :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama