Pár naivních lidí...

30. října 2009 v 14:07 | Ignitus Ventus |  Jednorázovky
Zdravím Vás všechny, ty co mi píší komenty i ty co mi je nepíší. Je tu další jednorázovečka. Možná jste si všimli a možnám, že ne, ale dnes zde měl být prlog k mé povídce, ale já se s ní prostě rozloučit nechci, mám jí tak ráda, ale našla jsem si jednu super písničku se kterou budu snad schopná dopsat celou povídku během jednoho dne. Jelikož jsem ten typ člověka, který to raději rovnou píše do počítače než, aby to napřed psal na papír mělo by to výt za kradší dobu.
Ono to totiž napsat na papír není taková námaha, ale pak to přepsat je trošku těžší, myslím, že mnozí se mnou budou souhlasit.
Teď k povídce, je spletitá, procítěná, tak jako je u mne zvykem a tentokrát zde umírají dvě osoby. Sami uvidíte, když si to přečtete.
Jediné co mi jde psát jsou tragické a depresivní povídky, tak ode mne nic moc jiného nečekejte, ale určitě se budu snažit psát i něco jiného.
To jsem se to ale rozepsala, tak teď již přijemné čtení.

Ignitus Ventus


Seděla jsem u jeho umírajícího těla. Bála jsem se pohlédnout do jeho očí. Jeho očí bez života. Do těch očí, které již nikdy nespatřím se smát. Proč?
Mám strach, co v nich spatřím. Bolest? Zklamání? Lásku? Nebo jen nenávist? Nenávist vůči mně? Zklamala jsem jej. Ano, zklamala. Jsem zrůda bez citu…
Tvář mám zmáčenou od slz, řasenku rozmazanou po tváři. Jen sedím a hledím před sebe. Přede mnou umíral můj přítel. Milovala jsem ho, ale on zklamal… On?

A já?

Sedím před ním, nevím, co mám dělat. Ani se nehnu a nepomohu mu.
Nepomůžu mu, nejde to.
Nepohlédnu mu do očí, jen tu tiše sedím, dokud ho život dočista neopustí. Proč jen jsem tak krutá? Proč jsem tak bezcitná? Vím, že taková jsem, ale teď s tím nemohu nic dělat. Tolik mi ublížil, tolik mě zklamal…
Bolest, zklamání, nenávist, láska. Čtyři naprosto rozdílné city, které nás spojovaly dohromady.
Konečně jsem mu pohlédla do očí, neprosil mě o pomoc, nic mi nevyčítal. Hleděli jsme si do očí a oba jsme měli v očích ty stejné čtyři city.
Naklonila jsem se k jeho zakrváceným rtům a něžně jsem jej políbila. Polibek mi vrátil. Ani jeden z nás nepromluvil. Chvíli jsme se ještě líbali, ale pak jsem se odtáhla.
Pohlédl mi do očí. Pochopil, co cítím a co si myslím…
V místnosti bylo naprosté ticho, které rušil jen jeho nepravidelný dech a dopadání kapek z neutaženého kohoutku. Velice děsivá atmosféra, umírající, a ty čtyři city… Jako z nějakého špatného filmu.

Znovu jsme si pohlédli do očí.
Cítila jsem, že jej již upouštějí poslední síly, proto jsem se naposledy sklonila k jeho rtům. Poslední polibek, polibek na rozloučenou…
Byl krátký, ale plný citů.
Tiše jsem se rozplakala. Proč jsem taková? Proč nedokáži pomoci? Chci pomáhat lidem. Jsem jako temný anděl, místo pomoci lidem jim jen ubližuji, jsem zrůda.
A tichou místností se linou jen mé vzlyky a dopadající kapky do umyvadla…
Jeho mrtvé oči byly otevřené dokořán. Před okamžikem plné citů, teď prázdné, mrtvé a smutné.
Zvedla jsem ruku a lehce mu je zavřela. Poslední věc, co jsem pro něj mohla udělat.
Pomalu jsem si klekla, políbila jsem jej na čelo a pomalu se zvedla. Popošla jsem jen o pár kroků. Došla jsem k nočnímu stolku.

Váhavě jsem otevřela zásuvku. Vytáhla jsem z ní malou, ale ostrou žiletku. Ano, žiletku… Ta věc, která ukončila již mnoha lidem životy…
Naposled jsem pohlédla do zrcadla. Viděla jsem tam dívku s rozcuchanými, černými vlasy. S tmavýma a prázdnýma očima. Obličej jsem měla špinavý, temné kruhy pod očima. Po celém obličeji jsem měla rozmazanou řasenku. Chvíli jsme se na sebe ještě dívaly, ale pak jsem se vrátila k mrtvému chlapci.

Sedla jsem si na zem, tam, kde jsem seděla, když umíral.
Prohlížela jsem si jej. Pomalu jsem sklopila pohled. Pozvedla jsem žiletku ke své ruce. Přiložila a prudce trhla. Tu bolest jsem již ani nevnímala. Ta bolest ze ztráty a ještě k tomu mou vinou byla ještě bolestivější. Na ruce se mi objevila rána. Po ruce mi stékala ta temně rudá krev. S vypětím všech sil jsem si dala žiletku do druhé ruky a udělala to samé na druhé ruce.
Po chvilce se mi začala motat hlava, celá jsem se cítila tak malátná, jako ještě nikdy. Lehla jsem si.

Dívala jsem se nad sebe a ještě poslouchala zvuky v místnosti. Pootočila jsem hlavu a stočila pohled na chlapce. Pak jsem opět pohlédla na strop nad sebou.
Opouštěl mě život. Po tváři mi stékaly poslední slzy.
Zavřela jsem oči. Všude kolem mne byla má krev. Už jsem neslyšela křik, který se ozval ode dveří. Už jsem nevnímala, jak mě někdo zvedá. Ani jsem nevěděla, že ten někdo pláče. Nevnímala jsem zvuk, který se kolem mě ozýval. Už jsem nevnímala nic. Jen to zklamání sama ze sebe. Jsem zrůda. ZRŮDA. A budu jí až dokonce… který naštěstí brzy nastane.
Chlapec a dívka. Nejdříve je spojovala jen láska.
On ale zklamal. Pak i já… Oba jsme zklamali a my se chovali jak hlupáci.
Co nás spojovalo pak?

Jen bolest, zklamání, láska a nenávist. Čtyři city. Jen city. Ale tak silné, že jsme se oba zabili. Čtyři city. A všechny končily jedním. Smrtí.
Když se na zem snesl anděl, všude vládla láska. Když odletěl, začala se ztrácet. Svět ovládla nenávist. Znáte všichni ten svět. Jen málo lidí ten svět vidí růžově. Svět, který oplívá tolika city. Proto je tolik lidí, co zklamou sami sebe? Nebo své blízké? Lidi si navzájem lžou, navzájem si ubližují. Přesto pár lidí tento svět miluje a jsou zde šťastni. Mají tento svět rádi takový, jaký je, se vším všudy. Ale těch je jen pár. Pár naivních lidí. Jen pár…


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Shinegemini 8-O Shinegemini 8-O | 30. října 2009 v 20:18 | Reagovat

Pár naivních lidí.....To vystihuje celej dnešní svět. Jen málo lidí je doopravdy šťastných, ale ty jsou jen slepý a nevidí, co se tu děje...... Těch dvou lidí je mi docela dost líto. Chudáci, dojeli na svou lásku. Nejdříve láska a pak zbytek 4 největší city, které ovládají naší zemi. Po nich následuje smrt, která to má vyřešit, ale nevyřeší. Místo toho nadělá vice škody než užitku. Zbyde po ní jen hodně smutných a zoufalých lidí, kteří za sebou nechají další smutný a zoufalý. Tak to jde stále dokola a dokola. Je z toho pak takovej malej koloběh smutnýho života....Jinak se ti to dílko povedlo. Moc se mi líbilo. Jen  mi je líto těch, kteří je našli.....

2 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | Web | 31. října 2009 v 12:40 | Reagovat

Njn jen pár...Ano, převážná většina lidí není šťasných nebo si to snaží nalhávat, že jsou. Ale to je taková doba a tímto dílkem jsem na to chtěla poukázat.
Mě je jich také líto, ale je to opět další ukázka z našeho světa. Co dokáží tyto čtyři city.
Není nikdy lepší být bez citů? Myslím, že ne..., i když...
Koloběh života se tomu říká...

3 Shinegemini 8-O Shinegemini 8-O | 31. října 2009 v 18:35 | Reagovat

Život bez citů není život. Takže nikdo by neměl chtít být bezcitů, protože takovýto člověk je jen prázdná nádoba. S tím s tebou souhlasím, že není to lepší. Koloběh života bez něho by byla naše planeta přeplněná lidmi, asi je jedno jestli se člověk zabije, nebo je zabit, nebo jen umře. Pořád tu budou lidé, kteří se pro něj budou trápit, takže ten koloběh života tu je i v jiných odvětví smrti. Já vím, že je to smutné, ale já to tak neberu. Smrt je součástí planety a je pro planetu důležitá. Pro lidi, kteří umřou, truchlím, ale co s tím udělám, já jim život nevrátím, i když pokud by to šlo, tak bych ho vyměnila, ať žijí....Kdyby se stalo něco někomu blízkému a šlo by se za něj obětovat, udělala bych to.....

4 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | 1. listopadu 2009 v 12:30 | Reagovat

[3]: Život bez citů není opravdu život...
Život je opravdu takový lidi, zvířata, myšlenky a další umírají, někteří smrt prožívají až moc někteří to berou tak jak to je.
Kdyby to šlo, také bych se pro pár lidí obětovala...

5 Septima Severa Septima Severa | Web | 1. listopadu 2009 v 15:19 | Reagovat

Úchvatné, ale myslím, že jsme o tom už mluvily, když jsem ti to předávala obetované, tudíž nač znovu opakovat, co již bylo vyřčeno  :-D

6 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | Web | 1. listopadu 2009 v 15:46 | Reagovat

[5]: Jasně, přesto moc děkuji za koment :-)

7 Shinegemini 8-O Shinegemini 8-O | 1. listopadu 2009 v 21:12 | Reagovat

[4]: Já vím, jsi skvělá holka a výborná kamarádka  ;-) City jsou jedny z nejdůležitějších věcí na světě. Je jedno, jestli je člověk dává najevo, anebo je člověk skrývá v sobě. Nejdůležitější je je prožívat.....

8 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | Web | 2. listopadu 2009 v 15:02 | Reagovat

[7]: Hezky řečeno, musím s tebou souhlasit. Také ji skvělá kámoška...

9 Shinegemini 8-O Shinegemini 8-O | 3. listopadu 2009 v 22:12 | Reagovat

[8]: Díky.....

10 Ignitus Ventus Ignitus Ventus | Web | 4. listopadu 2009 v 19:27 | Reagovat

Nz :-)

11 Shinegemini 8-O Shinegemini 8-O | 5. listopadu 2009 v 19:10 | Reagovat

[10]: Je a moc.... Za to, co pro mě děláš, nestačí jen děkovat  ;-)
8-O  8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama