http://lightsoul.blog.cz/ cs <h2>Přesun všech povídek na <a href="http://www.lightsoul77.blog.cz">lightsoul77.blog.cz</a></h2><h2><br /></h2><h2>Již nějakou dobu tam přesouvám veškeré své povídky a ostatní dílka něco málo jsem přidala navíc. tak pokud chcete a máte zájem víte kam zajít a počíst si.</h2><h2><br /></h2><h2>Ignitus Ventus&nbsp;<br /></h2> http://lightsoul.blog.cz/1102/presun-povidek http://lightsoul.blog.cz/1102/presun-povidek Tue, 15 Feb 2011 17:37:33 +0100 <div>Ahojky, je pátek a s tím je tu další povídka. Abych se přiznala, tak se docela divím, že jsem vydržela a pořád přidávám v dohodnutém termínu.</div><div>Ale nevím, jak dlouho to vydrží. To se uvidí, ale nebojte do konce roku to určitě vydržím :-D</div><div>Teď k této povídce.</div><div>Tak jako vždy je pesimistická, jak jinak. Já jinak prostě psát neumím. Tedy umím, ale je to prostě má priorita, jde mi to nejlépe.</div><div>Snad se Vám bude líbit.</div><div>Pište mi prosím komentíky.</div><div><br /></div><div>Příjemné počteníčko.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>Rychlým tempem jsem kráčela po potemnělých ulicích města. Šla, ani jsem nevěděla kam. Nezastavovala jsem se, přestože mě nepříjemně píchalo v boku. Nestrannému pozorovateli by se mohlo zdát, že jsem mladá dívka a před něčím utíkám. A vlastně to je pravda. Utíkám před ním.<br />Před slovy, která mi řekl a která se mi tak bolestně zaryla do duše. Cítila jsem se, jako by mi někdo vytrhl srdce, před mými zraky jej pošlapal a vrátil zpět na své místo, už ale nefunkční.<br />Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by mě pouhá slova mohla tolik ranit. Vlastně mě ani nenapadlo, že by mi někdy někdo mohl říct něco takového.<br />Zajímavé je, jak prosté "Nechci tě" dokáže bolet. Už dávno jsem si uvědomila, že na někoho takového, jako je on, prostě nemám.<br />Ne, že bych nebyla lepší než on. Ba právě naopak. V tolika ohledech jsem předčila jeho schopnosti. Jsem chytrá, úspěšná a oblíbená. Spolužáci, přátelé i učitelé mě měli rádi. V kolektivu jsem to byla vždycky já, kdo urovnával spory.<br />Lidé za mnou často chodili, když potřebovali pomoc nebo radu, a já to pro ně vždy ochotně udělala. Všichni mě brali jako přirozenou autoritu a mé slovo mělo vždycky velkou váhu. A i přesto všechno jsem pro něj nebyla dost dobrá.<br />Nadávala jsem si do ubohých naivních slepic, které snadno uvěří místnímu lamači dívčích srdcí. On nebyl prototypem dokonalého kluka a všechny dívky v okolí to věděly. Přesto mu vždycky naletěly. A mezi nimi jsem se objevila i já, Claudie.<br />I když o naletění v pravém smyslu slova se v tomhle případě dalo stěží mluvit. Nejdřív by on musel jevit jakýkoli sebemenší zájem. Což sice i na chvíli vyjadřoval, nicméně ho to brzy přešlo. Jak jen toho teď lituji. Jak mě to jen kdy mohlo napadnout? Že by o mě snad měl zájem? Jak mě to jen kdy mohlo napadnout, že by se změnil? Že by se změnil pro mě?<br />Nechápavě jsem zakroutila hlavou a pokračovala dál v cestě. Mám chuť do něčeho kopnout. Nebo spíš do někoho. Do něj. To on zapříčinil všechnu bolest, kterou teď cítím. To on pošlapal moji hrdost a pochroumal mé sebevědomí.<br />Přitom to byl jenom obyčejný kluk. Obyčejný kluk, který neoplýval závratnou inteligencí, krásou ani šarmem. Ale byl to kluk pro mě a já to tak cítila. Chtěla jsem se kvůli němu změnit. Chtěla jsem, aby on se změnil kvůli mně. Jak bláhová mi ta představa teď připadá.<br />Najednou mám chuť nalískat si za to. Byla jsem blbá, že mě kdy vůbec mohla napadnout taková věc.<br />Nenávidím sebe a stejně tak nenávidím i jeho. ON mě zničil. Připadala jsem si jako prázdná schránka. Vložila jsem v něj veškerou svou důvěru a on mě poslal k šípku.<br />Mohla jsem kdy snad čekat něco jiného? Nečekala jsem to, ale měla jsem to čekat. Byla jsem hloupá, hloupá husa. Měla jsem nezkrotnou potřebu ventilovat svůj vztek a rozhořčení, a tak v chůzi nakopnu sloup veřejného osvětlení. Ale vymstilo se mi to. V noze mi hlasitě křuplo a já se bolestí zhroutila na zem.<br />Už jsem se nemohla udržet. Dala jsem volný průchod svým slzám, které celý večer tak úspěšně zadržuji. Bolest mě celou ochromila. A nebyla to jen bolest zlomeného kotníku.<br />Samozřejmě, zlomenina mě bolela, a to hodně, ale spíš mnou proudila bolest psychická. Byla to bolest, kterou jsem si ve svém životě prožila mnohokrát, neboť on nebyl první, kdo mně ukázal záda. Předním tu byl už zástup dalších, kteří mně řekli to samé, to, co on.<br />Ale tenhle případ se přece jenom od ostatních liší. Nikdy jsem k nikomu nepociťovala něco takového. Párkrát jsem byla doopravdy zamilovaná a byla to ta skutečná láska, kdy se vám při pohledu na vyvolenou osobu zrychluje tep a klepou se vám kolena. S ním to bylo jiné. Nebylo to tak hluboké, ale bylo to tak zvláštně jiné. Dokázala jsem si představit, že s ním mám opravdový plnohodnotný vztah. To si u ostatních představit nedokázala. Cítila jsem se s ním dobře a nepotřebovala jsem k tomu třas v kolenou. Když se mě dotkl, cítila jsem žár, který zaplavoval každou moji buňku a k tomu stačil jen letmý, náhodný dotyk.<br />Nikdy jsem s ním nic podobného nezažila. Přála jsem si, aby on cítil to samé, co já. Aby byl rád v mé společnosti a záměrně ji vyhledával. Ale po jeho slovech jsem pochopila, že ho nemůžu nutit. Nemůžu někoho nutit, aby mě měl rád. Protože přesně to se mně stalo nedávno, ale v opačném složení. Tehdy jsem nevěděla, co mám dělat, nechtěla jsem někomu zlomit srdce. Ale stalo se a já zjistila, že všechno už dávno není tak perfektní, jak jsem si myslela. Nikdy jsem si nepředstavovala, že někomu zlomím srdce, ale stalo se tak a já se z toho pořád vzpamatovávám. Doufala jsem, že mi pomůže on. Nepomohl. Nechal mě samotnou trpět a sám si našel jinou oběť, kterou by mohl zničit tak, jako MĚ.<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0911/znicil-me http://lightsoul.blog.cz/0911/znicil-me Jednorázovky Sat, 07 Nov 2009 12:17:00 +0100 <div>Trošku jsem potřebovala zjednodušit menu, tak snad se mi to povedlo :-D</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus<br /></div><hr /><div style="text-align:left"><strong><span style="color:#40171b"><br /></span></strong></div><h2 style="text-align:left">.....<a href="http://lightsoul.blog.cz/rubrika/kapitolovky">Kapitolovky--</a></h2><h2 style="text-align:left">.....<a href="http://lightsoul.blog.cz/rubrika/jednorazovky">Jednorázovky</a></h2><h2 style="text-align:left">.....<a href="http://lightsoul.blog.cz/rubrika/citaty">Citáty</a></h2><h2 style="text-align:left">.....<a href="http://lightsoul.blog.cz/rubrika/basnicky">Básničky</a></h2><h2 style="text-align:left"></h2><div style="text-align:left"><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0911/rozcestnik-povidky http://lightsoul.blog.cz/0911/rozcestnik-povidky Thu, 05 Nov 2009 16:53:44 +0100 <div>Úterý a s tím je tu další povídka. Snad se Vám bude líbit. Tentokrát mě inspiroval film a skutečnost. Příběh velice poutaví a může se i stát.</div><div>Dneska nebyl moc dobrý den, tak ani nevím co mám psát na úvod. Tak to pro dnešek ukončím.</div><div>Příjemné čtení.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>Znala jsem kdysi jednu dívku, jmenovala se Vanessa. Bydlela v překrásném a obrovském rodinném domku na okraji městečka.<br />Dům byl nejkrásnější v celém městě. Před domem jim pobíhal malamut s labradorem. Jejich překrásnou zahradu zdobily modré růžové keře, dále pak záhonky s dalšími květinami. Dům byl porostlý břečťanem do výše oken prvního patra.<br />Do jisté doby měla společný pokoj se svým starším bratrem. Avšak po nějaké době byla v pokoji sama, protože její bratr studoval vysokou školu. Domů se vracel jen na víkendy, svátky a prázdniny.<br />V té době Vanessa chodila na základní školu, přesněji do deváté třídy.<br />Učení jí moc nešlo. Především ji neměla zrovna ráda, učitelé a ani spolužáci ji neměli moc v oblibě. Proto její žákovská knížka často oplývala špatnými známkami.<br />Její rodiče o tom ani nevěděli. Nijak ji nechápali a myslím, že se ani nepokoušeli ji pochopit.<br />Celé dny byli v práci. Domů se dostávali dlouho v noci. Jediné, co jí poskytli, byl luxus a spousty peněz. Učili ji, že za peníze si může koupit vše, ale ona tomu nevěřila. Vždy měla svoji hlavu.<br />Nevěděli nic o ní ani o tom, co se ve škole dělo. Prostě je to nezajímalo. Vanessa pro ně byla zklamáním. Avšak její bratr byl dokonalý… přesto jej měla moc ráda. Byl pro ni jediný člověk na světě. Člověk, kterému mohla věřit a svěřit se mu.<br />Jenže teď je sama… Je daleko… Sama jak ten kůl v plotě. Utápěla se v samotě, která jí po-malu lezla na mozek.<br />Proto se Vanessa ráda toulala po lesích a snila. Ačkoli jí bylo 14 let, pořád měla ráda nadpřirozené věci. Věřila na víly, elfy a jiné magické bytosti. Milovala ten svět kouzel a magie. Žila jím a nic jiného pro ni neexistovalo.<br />Nejhorší na tom bylo, že ji rodiče často srovnávali s jejím starším bratrem, který byl i na zá-kladce nejlepší.<br />To Vanessu štvalo a mrzelo, a proto byla pořád smutná a plna deprese. Věděla, že není ani zdaleka tak dobrá jako on, ale jak ji rodiče ponižovali a nadávali, to ji opravdu moc mrzelo.<br />Měla kamarádku Katrin, ta jí ale na sebevědomí moc nepřidala. Většinou jí jen říkala o svých problémech a jí se jen vysmívala a poučovala ji. Nikdy se jí ve škole ani nezastala…<br />Učila se také velmi dobře. Ač se jí Vanessa snažila vyrovnat, nedařilo se jí to. Měla jedinečný dar, a to je fotografická paměť.<br />Rodiče si samozřejmě neušetřili poznámku o rozdílu mezi učením Vanessy a Katrin. Vždy ji před její "kamarádkou" ponižovali a sráželi.<br />Jednoho velice ošklivého dne měla Vanessa velmi špatný den, vůbec nic se jí nedařilo. Dostala další špatné známky a pohádala se s rodiči. Což jí ani nepřidalo, když jí opět dala Katrin jednu ze svých oblíbených přednášek, jak moc nedospěle se chová. Nikdy ji opravdu nepochopila, nedo-káže pochopit, proč jí tak poslouchá.<br />Možná proto, že již nechtěla být sama a aspoň s někým si popovídat a promluvit si o problé-mech, které tížily její mysl. Jenže jak se mohla svěřit někomu, kdo ji ani pořádně nevnímal? Do-konce se jí někdy i vysmívala za její problémy…<br />Jednoho večera se rozhodla. Zítra udělá to, na co často myslela.<br />Ráno se probudila. Po chvíli doma již nikdo nebyl. Ale to jí vůbec nevadilo, byla na to již zvyklá.<br />Matka měla brzy ráno konferenci v Moskvě. Otec, makléř, byl od včerejšího večera na služební cestě po Evropě. I počasí Vanesse přálo. Bylo velmi mlhavo, ale bylo docela teplo.<br />Oblékla se do nových šatů, které dostala ke svým posledním narozeninám.<br />Na školu úplně zapomněla, respektive se na ni úplně vykašlala. Byla na tom tak mizerně, že jí to již bylo úplně jedno.<br />Sedla na kolo a jela mlhou. Ani pořádně nevěděla, kam pojede. Zastavila. Nechala kolo neza-mčené na kraji silnice a rozeběhla se. Běžela a běžela. Již nějakou dobu cítila, že její dech po-malu dochází, hučelo jí v hlavě a uších. Přesto jí to bylo jedno, běžela dál. Nevěděla, kam běží. Nevšímala si větviček, které ji škrábaly do obličeje a zbytku těla.<br />Čím dál tím hůře se jí dýchalo, přesto se cítila lehká jako ta mlha kolem ní. Vnímala, jak mlha kolem ní houstne a jak je nádherně bílá a jak chladí do rukou a tváří. Najednou před sebou uvi-děla namodralé světlo, rozběhla se za ním…<br /><br />Za tři dny ji našli na louce, daleko od domova. Její havraní vlasy se jí rozprostíraly kolem hla-vy jako korunka. Byla krásná a usmívala se, vždyť se jí podařilo docílit toho, na co tak často po-slední dobou myslela.<br />Byla mrtvá.<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0911/vanessa http://lightsoul.blog.cz/0911/vanessa Jednorázovky Tue, 03 Nov 2009 20:10:17 +0100 <div>Zdravím Vás všechny, ty co mi píší komenty i ty co mi je nepíší. Je tu další jednorázovečka. Možná jste si všimli a možnám, že ne, ale dnes zde měl být prlog k mé povídce, ale já se s ní prostě rozloučit nechci, mám jí tak ráda, ale našla jsem si jednu super písničku se kterou budu snad schopná dopsat celou povídku během jednoho dne. Jelikož jsem ten typ člověka, který to raději rovnou píše do počítače než, aby to napřed psal na papír mělo by to výt za kradší dobu.</div><div>Ono to totiž napsat na papír není taková námaha, ale pak to přepsat je trošku těžší, myslím, že mnozí se mnou budou souhlasit.</div><div>Teď k povídce, je spletitá, procítěná, tak jako je u mne zvykem a tentokrát zde umírají dvě osoby. Sami uvidíte, když si to přečtete.</div><div>Jediné co mi jde psát jsou tragické a depresivní povídky, tak ode mne nic moc jiného nečekejte, ale určitě se budu snažit psát i něco jiného.</div><div>To jsem se to ale rozepsala, tak teď již přijemné čtení.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div><br /></div><div>Seděla jsem u jeho umírajícího těla. Bála jsem se pohlédnout do jeho očí. Jeho očí bez života. Do těch očí, které již nikdy nespatřím se smát. Proč?<br />Mám strach, co v nich spatřím. Bolest? Zklamání? Lásku? Nebo jen nenávist? Nenávist vůči mně? Zklamala jsem jej. Ano, zklamala. Jsem zrůda bez citu…<br />Tvář mám zmáčenou od slz, řasenku rozmazanou po tváři. Jen sedím a hledím před sebe. Přede mnou umíral můj přítel. Milovala jsem ho, ale on zklamal… On?</div><div><br />A já?</div><div><br />Sedím před ním, nevím, co mám dělat. Ani se nehnu a nepomohu mu.<br />Nepomůžu mu, nejde to.<br />Nepohlédnu mu do očí, jen tu tiše sedím, dokud ho život dočista neopustí. Proč jen jsem tak krutá? Proč jsem tak bezcitná? Vím, že taková jsem, ale teď s tím nemohu nic dělat. Tolik mi ublížil, tolik mě zklamal…<br />Bolest, zklamání, nenávist, láska. Čtyři naprosto rozdílné city, které nás spojovaly dohromady.<br />Konečně jsem mu pohlédla do očí, neprosil mě o pomoc, nic mi nevyčítal. Hleděli jsme si do očí a oba jsme měli v očích ty stejné čtyři city.<br />Naklonila jsem se k jeho zakrváceným rtům a něžně jsem jej políbila. Polibek mi vrátil. Ani jeden z nás nepromluvil. Chvíli jsme se ještě líbali, ale pak jsem se odtáhla.<br />Pohlédl mi do očí. Pochopil, co cítím a co si myslím…<br />V místnosti bylo naprosté ticho, které rušil jen jeho nepravidelný dech a dopadání kapek z neutaženého kohoutku. Velice děsivá atmosféra, umírající, a ty čtyři city… Jako z nějakého špatného filmu.</div><div><br />Znovu jsme si pohlédli do očí.<br />Cítila jsem, že jej již upouštějí poslední síly, proto jsem se naposledy sklonila k jeho rtům. Poslední polibek, polibek na rozloučenou…<br />Byl krátký, ale plný citů.<br />Tiše jsem se rozplakala. Proč jsem taková? Proč nedokáži pomoci? Chci pomáhat lidem. Jsem jako temný anděl, místo pomoci lidem jim jen ubližuji, jsem zrůda.<br />A tichou místností se linou jen mé vzlyky a dopadající kapky do umyvadla…<br />Jeho mrtvé oči byly otevřené dokořán. Před okamžikem plné citů, teď prázdné, mrtvé a smutné.<br />Zvedla jsem ruku a lehce mu je zavřela. Poslední věc, co jsem pro něj mohla udělat.<br />Pomalu jsem si klekla, políbila jsem jej na čelo a pomalu se zvedla. Popošla jsem jen o pár kroků. Došla jsem k nočnímu stolku.</div><div><br />Váhavě jsem otevřela zásuvku. Vytáhla jsem z ní malou, ale ostrou žiletku. Ano, žiletku… Ta věc, která ukončila již mnoha lidem životy…<br />Naposled jsem pohlédla do zrcadla. Viděla jsem tam dívku s rozcuchanými, černými vlasy. S tmavýma a prázdnýma očima. Obličej jsem měla špinavý, temné kruhy pod očima. Po celém obličeji jsem měla rozmazanou řasenku. Chvíli jsme se na sebe ještě dívaly, ale pak jsem se vrátila k mrtvému chlapci.</div><div><br />Sedla jsem si na zem, tam, kde jsem seděla, když umíral.<br />Prohlížela jsem si jej. Pomalu jsem sklopila pohled. Pozvedla jsem žiletku ke své ruce. Přiložila a prudce trhla. Tu bolest jsem již ani nevnímala. Ta bolest ze ztráty a ještě k tomu mou vinou byla ještě bolestivější. Na ruce se mi objevila rána. Po ruce mi stékala ta temně rudá krev. S vypětím všech sil jsem si dala žiletku do druhé ruky a udělala to samé na druhé ruce.<br />Po chvilce se mi začala motat hlava, celá jsem se cítila tak malátná, jako ještě nikdy. Lehla jsem si.</div><div><br />Dívala jsem se nad sebe a ještě poslouchala zvuky v místnosti. Pootočila jsem hlavu a stočila pohled na chlapce. Pak jsem opět pohlédla na strop nad sebou.<br />Opouštěl mě život. Po tváři mi stékaly poslední slzy.<br />Zavřela jsem oči. Všude kolem mne byla má krev. Už jsem neslyšela křik, který se ozval ode dveří. Už jsem nevnímala, jak mě někdo zvedá. Ani jsem nevěděla, že ten někdo pláče. Nevnímala jsem zvuk, který se kolem mě ozýval. Už jsem nevnímala nic. Jen to zklamání sama ze sebe. Jsem zrůda. ZRŮDA. A budu jí až dokonce… který naštěstí brzy nastane.<br />Chlapec a dívka. Nejdříve je spojovala jen láska.<br />On ale zklamal. Pak i já… Oba jsme zklamali a my se chovali jak hlupáci.<br />Co nás spojovalo pak?</div><div><br />Jen bolest, zklamání, láska a nenávist. Čtyři city. Jen city. Ale tak silné, že jsme se oba zabili. Čtyři city. A všechny končily jedním. Smrtí.<br />Když se na zem snesl anděl, všude vládla láska. Když odletěl, začala se ztrácet. Svět ovládla nenávist. Znáte všichni ten svět. Jen málo lidí ten svět vidí růžově. Svět, který oplívá tolika city. Proto je tolik lidí, co zklamou sami sebe? Nebo své blízké? Lidi si navzájem lžou, navzájem si ubližují. Přesto pár lidí tento svět miluje a jsou zde šťastni. Mají tento svět rádi takový, jaký je, se vším všudy. Ale těch je jen pár. Pár naivních lidí. Jen pár…<br /><br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0910/par-naivnich-lidi http://lightsoul.blog.cz/0910/par-naivnich-lidi Jednorázovky Fri, 30 Oct 2009 14:07:42 +0100 <div>Tak a teď trochu básnickéhu umu. Snad se mi to aspoň trošičku povedlo, tohle opravdu není z soudku mého nadání.</div><div>Ale je v tom, tak jako vždy něco ze mě. Kousek mé duše.</div><div>No jak na to tak koukám, za chvilku budu bez duše... :-D</div><div>Toto dílko bych chtěla věnovat pár lidičkám, nebudu jmenovat, abych na někoho náhodou nezapomněla, ale ty co myslím, určitě poznají, že se jedná o ně.</div><div>Snad se Vám to bude líbit a neurazítese mím dílkem...</div><div>...příjemné počteníčko.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>Říkáš si, že to není možný. Tentokrát se složíš.<br />Život jde však dál a je jen na tobě, jak s ním naložíš.<br />Já se s ním smířím, ale vy?<br />Já jsem připravená na to, co mě čeká.<br />Život je pln překážek a zkoušek…<br />Lidi jsou jen blbá zvířata, s tím vůbec nic nezmůžu.<br />Ani nevím co. Ono to možná již ani nejde.<br />Jak by mohlo?<br />Je to již hluboko v kořenech našeho lidstva.<br />Když se jim však nepostavíš, moc si nepomůžeš.<br />Bitvy se bojují neustále a všude.<br />Bitvy života a smrti.<br />Bitvy lásky a nenávisti.<br />To je prostě náš osud.<br />Přesto život je krásný.<br />Tak to bylo, je a prostě i bude.<br />Chceš být malá šedá myš,<br />co si rychle hledá skrýš?<br />Já ne a nebudu jí.<br />Nebo chceš mít autoritu,<br />která budí rivalitu?<br />Já chci mít autoritu…<br />Pořád lepší mít to druhý.<br />Možná budeš mnohdy chudý.<br />Můžeš však žít s pocity,<br />že jsi někdo, jsi to Ty.<br />Je to takhle, slovo do pranice.<br />Být tebou tak jednám, jde tu o hlavu.<br />Jde tu o život.<br />Život pln štěstí nebo neštěstí.<br />Pokud se rozhodneš tuhle hru hrát.<br />Já budu za tebou navždy stát…<br />Věř mi, příteli…<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0910/zivot-je-boj http://lightsoul.blog.cz/0910/zivot-je-boj Básničky Tue, 27 Oct 2009 15:00:00 +0100 <div>Tak a je tu poslední kapitola, sice ještě následuje elilog, ale stejně. Jak mi mrzí, že je konec, což jsem již několíkrát zmiňovala.</div><div>Vím, že je to tak trochu sentimentální, ale je to moje asi nejoblíbenější povídka. Dále pak následuje peklo, ale to mě již tak nebaví. Nebo spíše mě nebaví to přepisování, ale první verze Pekla je úděsná a to se mnou mnozí budou souhlasit.</div><div>Tak to je pro dnešek všechno...</div><div>...příjemné čtení.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div><br />Ráno vcházím ruku v ruce s Jacobem do obývacího pokoje, kde na nás čeká Sarah.<br />"Ahoj," přivítám ji, Jacob jen kývne hlavou.<br />"Tak co, jak to vidíš?" ptá se Jacob Sarah.<br />"Jsou tu opět dvě verze, jen tu druhou nechápu."<br />"Jak to myslíš?" ptám se jí.<br />"Jde o to, že zemřeme, ale pak vidím, že je něco potom, ale je to celé zakryto mlhou. Druhá verze je, že zemře Jacob a ty."<br />Ach, to ne.<br />"Ale no tak, musíme si věřit. Měli bychom vyrazit, abychom se na ně mohli připravit…"<br />Tak jsme tedy vyrazili. Běželi jsme a já si užívala ten běh jako posledně. Tím se mi zlepšila nálada a naplnila mě i naděje vítězství.<br /><br />Jen bych nesnesla, kdyby se něco stalo Jacobovi nebo Sarah. Byl by to můj konec. Dnes to musí dopadnout dobře. Musí to tak být.<br />Doběhla jsem na hřbitov, pomocí mysli jsem okolí prozkoumala a nenašla jsem prozatím ani živáčka. Naučila jsem se tak dokonale ovládat lidskou mysl, že ji dokonce umím i vycítit na určitou vzdálenost.<br />Projdeme tedy celý hřbitov, ale do hrobky nejdeme. Kdybychom tam šli, tak bychom si nevšimli včas, že přišli. A navíc by to bylo tak, jak to skončilo v té vizi, co měla Sarah. Zemřeli jsme tam. Musíme se vyvarovat všemu, co je možné, aby nás zabilo.<br />"Mám strach, že se vám něco stane," povím těm dvěma.<br />"Neboj, to bude dobré. Když budeme spolu a budeme se držet plánu, vše dobře dopadne," řekla mi Sarah a Jacob si mě na sebe posadil a pevně mě objímal.<br />"Už je to tady," všimla jsem si pěti myslí. Jsou jiné než lidské, jsou upíří.<br />"Dobře, vše bude v pořádku, když se budeme držet při sobě. Je vám to jasné?" pevným a velitelským hlasem promluví Jacob.<br />Já kolem nás vytvořím vzduchovou stěnu, taková malá příprava na tlakovou vlnu.<br />Na začátku vypadá vše dobře. Odhodila jsem tři a Jacob, jednoho roztrhal a hodil na hromádku. Když tom na mě skočil jeden z upírů, já jsem si jej v zápalu boje vůbec nevšimla. Sráží mě k zemi. Pokouším se jej ovládnout svou schopností, ale on je imunní.<br />"Na mě ty tvé triky neplatí. Ta druhá upírka není jediná, kdo má schopnost vidět budoucnost. Sice není tak schopná. Ale musím uznat, že je opravdu škoda, že se k nám nechcete přidat. Jsi pravdu hodně mocná a leckterý upír by ti to mohl závidět," promluvil na mě.<br />Já vím, že mluví pravdu, cítím to. Dokonce cítím i to, jak je přesvědčený že zvítězí. To mě docela vyděsilo. Potřebuji získat čas.<br />"Jak to, že to na tebe nepůsobí?"<br />"To je má schopnost, všechny psychické schopnosti na mě nepůsobí," pravil a stále mě držel ve svém železném držení. Když toto řekl? Něco mě napadlo. Vytvořila jsem tlakovou vlnu a mrštila jsem jím na zeď hrobky, kterou prolétl.<br />Během okamžiku byl zpět, ale pořádně rozzuřený. Vrhli jsme se na sebe. Vůbec jsem nevnímala boj okolo.<br />Nevšimla jsem si, jak Jacob rozerval na kousky dalšího upíra, stejně tak jako Sarah. Již zbyli jen tři. Sarah mistrně uhýbá, je z nás nejmrštnější a Jacob zase nejsilnější. Každý z nás tří má nadpřirozeně vyvinutou jednu sílu. Vše probíhalo dobře, tím myslím pro nás.<br />Když tu se náhle hřbitovem linul hlas plný bolesti a utrpení, byla to Sarah.<br />"Neee!" křičely jsme obě, když jsem si uvědomila, co se stalo…<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0910/17-kapitola-boj http://lightsoul.blog.cz/0910/17-kapitola-boj Skutečnost nebo osud? Fri, 23 Oct 2009 14:57:00 +0200 <div>Tak a je tu úterý a stím příchází další jednorázovka. Snad se vám bude líbit. Nějak jsem nevěděla co mám vložit, ale nakonec jsem se rozhodla pro toto dílko, ale nevím proč. Přesto má něco do sice, snad vás nějak zaujme.</div><div>Je tu dost sporný konec, tedy ne sporný, ale co je pro ní lepší? To uvidíte sami.</div><div>Přeji příjemné čtení.</div><div><br /></div><div>Ignitus Venuts<br /></div><hr /><div>S přitroublým úsměvem procházím parkem. Nevšímám si part teenagerů, které se poflakují na lavičkách a popíjejí alkohol. Od některých dokonce stoupal kouř cigaret. Cigaret či špeků? Nevšímala jsem si ani několika "bárbín", které mířily ze školy a plánovaly nálet na nové obchody s oblečením. Nevšímala jsem si ničeho a nikoho, co by se dalo označovat za negativní. Jak bych taky mohla? Celou svou myslí jsem byla v jiném světě. Světě nebo realitě?<br />Myslím, že spíše realitě. Takovou krutost jsem již viděla mnohokrát. Naštvala mě již snad po sté. Nikdy jsem jí nic neudělala, tak proč? Přeci jí nemůže vadit, že existuji? Nebo ano? Ale za to já nemůžu, já chci žít. Sice je život tak krutý a nevyzpytatelný, ale přesto chci žít. Já mám pro co žít, ale ona mi dělá z života jen peklo.<br />Pokaždé, když odcházím, je mi do breku. Pokaždé jsem na pokraji zhroucení, ale jí je to prostě jedno. Snad ji to i baví, může být někdo taková svině? Nic jiného ani není, možná, že i toto slovo je moc slabé na to, abych ji mohla s něčím porovnat.<br />Dívala jsem se na chodník před sebou a v hlavě měla jedinou myšlenku. Mělo mě napadnout, že když toho mága požádám o pomoc, bude to mít i vedlejší účinky - například to, že by mně aktuálně bylo jedno, kdyby do mě vrazilo auto, což asi moc v pořádku není. Ale byla jsem na tom tak, že mi to ani nevadilo. Myšlenka je a bude všudypřítomná.<br />Někdo do mě strčil. Se stálým úsměvem jsme se podívala, o koho se jedná. Jen nějaké škvrně, chtělo si zkrátit cestu. To mi nemohlo zkazit náladu. Vlastně, přesněji řečeno, nic mi nemohlo zkazit náladu. Dál jsem pokračovala po vydlážděné cestě k přechodu.<br />I když jsem byla omámena, pořád jsem na to musela myslet. Sice ne tak intenzivně, jako normálně, ale přesto to bylo silné. S tím mi snad nepomůže nikdy. Ani ten mág nebo šarlatán? Byla to má poslední naděje.<br />Zastavila jsem se na okraji silnice a počkala, až mi dojde nějaká paní v starorůžové sukni s koženou kabelkou, děsně ošoupanou a špinavou. Dřív bych si pomyslela, jak někdo něco takového může nosit. Teď ale nic nedokázalo přehlušit tu myšlenku…<br />Zavzpomínala jsem, co se vlastně stalo. Vždycky jsem byla depresivní a pesimistická, měla jsem problémy s nespavostí, a když už jsem usnula, provázely mne noční můry. Bývala jsem si jistá pouze tím, že život nemá vůbec žádný smysl a jediný rozumný cíl je smrt.<br />Pak se mi ve snu zjevil onen mág… řekl mi, že má pro mne řešení mých problémů… a opravdu, pomohl mi, tedy z určité části.<br />Přešla jsem silnici a vešla do umělecké školy, kde studuji, kde jsem strávila další dvě a půl hodiny kreslením každý den. Každý pátek, již celé čtyři roky. Dřív by mi to vadilo, že trávím další čas s lidmi. Teď mi lidé připadali sympatičtí, a tak jsem se na ně stále usmívala.<br />Přesto jsem na to musela pořád myslet. Co to se mnou udělat? To není ani možné, aby se během jedné hodiny člověk až tak změnil.<br />Vždyť ještě ráno jsem byla ten depresivní pesimista nesnášející lidi. Nejraději jsem byla sama, sama se svou fantazií. Vše by bylo fajn, našla jsem si i pár přátel, jenže ona mi prostě bude dělat dále ze života peklo. Proč?<br />Když kreslení skončilo, venku se již stmívalo. Zamířila jsem do tmy, která pomalu získávala nadvládu nad městem. Zahnula jsem do jedné nenápadné uličky, která se v danou denní dobu dala označit za potenciálně nebezpečnou. Jenže to byla zkratka k domovu. Sice jsem tam netrávila svůj volný čas moc ráda, ale mám svůj vlastní pokoj, kde mám klid a mír. Prostě takový malý ráj na zemi.<br />Stále jsem se usmívala, jak jinak, takže to muže, který přede mne vyskočil ze stínu, značně to překvapilo, až jsem se viditelně nelekla. Na okamžik ho to vyvedlo z míry, ale pak se vzpamatoval a vytáhl něco z kapsy<br />"Prachy nebo život," procedil skrz zuby známou formuli. Jak jinak, to si nemohou vymyslet něco jiného?<br />"Já s sebou ale peníze nemám…" pokrčila jsem omluvně rameny a chystala se ho obejít. On mne však prudce zarazil trhnutím za rameno.<br />"Opravdu?!" rozzuřeně zasyčel a výhružně mi před obličejem zamával kudlou, kterou předtím vyštrachal v kapse.<br />"Doopravdy, je mi to líto," usmála jsem se a znovu zamířila k odchodu. Muž asi nevydržel s nervy a kudlu, kterou držel v ruce, mi vrazil do břicha.<br />Jako bych to netušila, je to normální reakce. Měla bych se bát, naříkat, prosit o pomoc nebo já nevím. Já jsem s ním jednala jako by to byl můj kamarád.<br />Krev mi pomalu vytékala z dutiny břišní a cítila jsem otupující bolest…<br />Usmála jsem se. Zděsil se toho - prožívala jsem šílená muka, a přesto jsem se usmívala. Došel k jednoduchému názoru - musím být prokletá, musím být poslem Ďábla!<br />"Život je fajn, viď?" naposledy jsem se zasmála. Potom mi klesla víčka a v hlavě zůstala jediná myšlenka. Stále ta proklatá myšlenka vnuknutá tím proklatým mágem…<br />Život je fajn.<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0910/zivot-je-fajn http://lightsoul.blog.cz/0910/zivot-je-fajn Jednorázovky Tue, 20 Oct 2009 15:42:00 +0200 <div>Je tu pátek a s tím je tu další kapitola. Snad se vám bude líbit. Děj je na mě až moc uspěchaný, ale tak změna musí být. Hlavně bych to pak mohla rozepsat na stovku nudných kapitol.</div><div>Což by znamenalo, že se nedostanu k druhé části.</div><div>Nejhorší je, že nás čeká již jen jedna kapitola a prolog.</div><div>No a podle jak zde bude komentíky budu přidávat další kapitolka.</div><div>Hlavně před tím než vložím druhou část budu muset sepsat další kapitolu ke Kroku do neznáma. Slíbila jsem to, jen nevím, jak mám pokračovat, tak pokud by někoho něco napadlo neváhejte a napište mi to do komentu. Předem moc děkuji.</div><div><strong>Prosím o komenty ke kapitola a pokud nechcete komentovat klikejte na hvězdičky.</strong></div><div><br /></div><div>Příjemné čtení</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div><br /></div><div><br />Během těch tří měsíců jsem se opravdu pečlivě věnovala svému výcviku.<br />Často jsme se krmili, abychom načerpali co nejvíce síly. Chodili jsme i do lesa, kde jsem si oblíbila krev pumy. Je opravdu tak lahodná.<br />Jednoho překrásného večera jsme běželi opravdu hodně daleko. Jacob usoudil, že bychom si mohli dát malou pauzičku, tak jsme si udělali menší výlet.<br />Doběhli jsme k jedné menší hoře a vyšplhali až úplně nahoru, na její vrchol. Pozorovali jsme západ slunce a u toho jsme si povídali. Dlouho jsem si tak neužila, jako ten den.<br />Bylo to opravdu okouzlující, jak slunce pomalu zapadalo. Oblohu ovládly červánky a posléze den vystřídala noc. Na obloze zářivě svítily hvězdy a pozoroval nás mohutný úplněk.<br />Když jsme se vraceli zpět, dali jsme si závody a já si poprvé konečně užila běh naplno. Bylo to okouzlující, taková rychlost, jakou jsem ještě nezažila.<br />Běžela jsem naplno. Vůbec jsem se nezadýchala. Prostě neskutečný pocit. Taková rychlost. Mohla jsem běžet ještě i více, ale to bych si tak neužívala ten běh.<br />Proto jsem si užívala jen ten okamžik. V podstatě jsem ani neběžela, připadalo mi to spíše jako klouzání nebo let.<br />Můj milovaný vítr mi hučí v uších. Pěje píseň neskutečnou. Píseň plnou naděje ve vítězství a překrásné následující věčnosti. Je to něco nadpozemského. Všechny ty zvuky, které jsem ještě nikdy nezažila v takový okamžik.<br />Myslím, že je na mně opravdu hodně vidět, jak moc si to užívám. Přesto mi je to poprvé v životě jedno. Je mi jedno, jestli ukazuji své pocity. Jednoduše si užívám tento moment.<br />Jednoznačně jsem si běh oblíbila.<br /><br />Jsou to necelé dva měsíce po našem překrásném výletě. Já jsem právě dnes dokončila svůj výcvik. Dokonale jsem zvládla ovládání lidí.<br />Na začátku jsem to zkoušela na zvířatech. Když jsem zvládla zvířata, jezdila jsem se Sarah do města a tam jsem to trénovala. Ze začátku jsem se potřebovala oné bytosti dotknout. Teď již nemusím. Jen se na ni pořádně soustředím a tak je tak, jak má být.<br />Avšak Sarah nám něco tajila. Za ty tři měsíce jsme se s Jacobem neskutečně sblížili. Nikdy jsem ještě nikoho tak nemilovala. Trávili jsme spolu hodiny, když jsem byla unavená a potřebovala jsem si odpočinout.<br />Třeba jsme jen mlčky seděli a pozorovali krajinu. Také jsme si povídali a já mu o sobě pověděla vše. Konečně jsem se cítila něčeho součástí. Mám milující rodinu. Sarah je pro mě jako sestra.<br />Sedím s Jacobem v altánku před domem. Když vtom k nám přichází Sarah. V ten moment se na mě Jacob zadívá. Něco vyndá z kapsy, klekne si a požádá mě o ruku. Netuším co říci, jsem tak překvapená, ale nejšťastnější upírka na světě.<br />"Ano," odpověděla jsem na jeho otázku. To již k nám mířila Sarah s knězem? Ona to věděla, ta mrška malá. Jak já ji mám ráda.<br />"Otče, tak to jsou ti dva. Alice a Jacob."<br />"Velice mě těší a jsem rád, že jste se rozhodli pro sňatek. Velice vám to spolu sluší," pravil a během hodiny jsme se stali manželi.<br />Právě jsem v koupelně a připravuji se na naši svatební noc. Jsem celá nervózní, ale vím, že vše dobře dopadne.<br />Vyšla jsem z koupelny a Jacob na mě čekal na balkóně. Já přicházím k němu a chvíli se koukáme na jasnou noční oblohu. Posléze se na sebe podíváme a vychutnáváme si jeden z mnoha překrásných polibků.<br />Na tuto noc nikdy nezapomenu. Byla tak překrásná, že jsem úplně zapomněla na to, co mě čeká zítra…<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0910/16-kapitola-priprava-a-kruty-vycvik http://lightsoul.blog.cz/0910/16-kapitola-priprava-a-kruty-vycvik Skutečnost nebo osud? Fri, 16 Oct 2009 12:47:11 +0200 <div>Tak je úterý a já vkládám další jednorázovku. Doufám, že se vám bude líbit.</div><div>Dneska nějak nevím co mám psát na uvítanou, takže to zkrátím.</div><div>Název této jednorázovky z části mluví za vše, ale až teprve po přečtení to pochopíte.</div><div>Přesto si myslím, že jsou chvíle, kdy chce být každý z nás tím bezstarostným dítětem. Vím, že hodně z vás se mnou bude souhlasit.</div><div>To je asi tak vše co bych chtěla říci, snad jen, tak jako vždy...</div><div>...příjemné čtení</div><div><br /></div><div><strong>P.S. Prosím o komenty. Když nechcete psát komentíky aspoň klikněte na hvězdičky, moc děkuji.</strong></div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>Jsem ve svém pokoji. Sedím na okenním parapetu a dívám se na noční oblohu. Čekám, zda nespadne hvězda, abych si mohla něco přát. Ano, přát. Mám mnoho přání a snů. Mám strach, že se mi nikdy nic nevyplní.<br />Je toho tolik. Mnoho. A nevidím naději, ale nevzdám se. Nejsem ten typ… Byla jsem, ale již nejsem, doufám… Mezitím si krátím dlouhou chvíli malováním na sklo a uvažováním.<br />Dýchnu na něj a prstem rychle nakreslím sluníčko dřív, než opar zmizí. Podobně přidám kytičku, srdíčko a houslový klíč. Zajímavá kombinace. Miluji květiny… Ráda miluji, ale nemám koho… Ráda poslouchám hudbu, očisťuje mě a uvolňuje.<br />Musím se v duchu usmívat a doufat, že mě nikdo nevidí. Nemám ráda, když se o mně lidé baví. Nejsem ráda středem pozornosti. Nevidí, jak se ve svém žalu vracím do dětských let. Vše bylo jednodušší, v té době jsem mnoho věcí nechápala.<br />Hvězda pořád nepadá a já přemýšlím, jak by bylo skvělé být znovu dítětem. Alespoň na malou chvíli. Nemuset si dělat žádné starosti. Prostě si jen tak vzít hračky, sednout si doprostřed pokoje a klidně si hrát. Jaké je to být ročním dítětem? Všemi opečovávané, středem pozornosti, ale všichni jej milují a jsou jím okouzleni.<br />Připadám si jak seschlý kus něčeho. Můj žal mnou prostupuje a hvězda stéle nepadá. Co jen mám dělat?<br />A vědět, že je někde poblíž máma, která mi ošetří bolístku, pochová mě v náručí, pohladí po vlasech a bude mi šeptat uklidňující slůvka.<br />Jak jen mi ta slůvka chybí. Ten klid a ta láska. Ano, láska. Ráda bych někoho milovala, tak aby má láska byla opětována, ale…<br />Setřu si slzu, která si našla cestičku po mé tváři, a opět svůj pohled stočím k obloze. Hvězdy nádherně svítí a dodávají mi sílu. Svítí tak jasně… Jsou v tento světlem mého vědomí a života.<br />Dávají mi sílu, která mi pomůže na nohy, když upadnu. Anebo když si osud usmyslí, že ke mně nebude laskavý. Tak, jak mi to už několikrát ukázal. Několikrát? Slabé slovo. Byla jsem na to sama, zvládla jsem to. Já nikoho nepotřebuji.<br />Rodina… Co to je? Slovo anebo něco mocného? Řekla bych, že obojí. Pro některé rodiny je to mocné pouto. Ano, přímo magické. Jenže některé rodiny to berou jen a jen jako slůvko…<br />Najednou jedna hvězda zabliká. Napjatě vyčkávám a přeříkávám si své přání.<br />Padá a já zavírám oči. V duchu vyslovím přání a konečně se usmívám. Mám však nějakou naději? Jak se říká, naděje umírá poslední… Ale co když má duše zemřela? Co když je až tak rozpolcena, že ani to jedno jediné přání mi nepomůže?<br />Ach, co bude pak? Můj konec? Konec něčeho velkého? Možná, ale teď to řešit nebudu. To ukáže čas…<br />A tak trochu pošetile doufám, že se vyplní. Dospělá část ve mně si sice pohrdavě odfrkne, ale ta dětská část nadšeně tleská drobnýma ručičkama. Přesto se usmívám dál a odmítám dospělé části předat vedení nad mou myslí.<br />Chci se opět cítit aspoň trochu šťastná, chtěla bych, aby mi to vydrželo déle než jen pár chvil… Chtěla bych být už jen a jen šťastná…<br />Je přece tak skvělé být zase na chvíli tím šťastným a bezstarostným dítětem. A tuhle chvíli si nikdy nenechám vzít…<br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0910/chtela-bych-byt-tim-bezstarostnym-ditetem http://lightsoul.blog.cz/0910/chtela-bych-byt-tim-bezstarostnym-ditetem Jednorázovky Tue, 13 Oct 2009 17:02:00 +0200 <div>Tak a je tu patnáctá kapitola, jste rádi? Blížíme se úspěšně ke konci. Z jedné strany jsem ráda, ale z té druhé...</div><div>Mám jí opravdu moc ráda a stejně tak jako mám oblíbené jednorázovky, ty které jsou pro mě něčím jiným, než písmenka, slova a věty, ale neco mnohem hlubšího, tak i tato povídka pro mne znamená hodně.</div><div>Mám ji nejraději ze všech povídek, ale to jsem již říkala.</div><div>Teď ke kapitole. Čeká nás veliký zvrat, ale velice podstatný.</div><div>Toť vše...</div><div>...příjemné čtení.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>"Ach, to mi opravdu mrzí…" řekla mi Sarah. Jacob si mě starostlivě prohlíží, ale nic neříká. Jsem mu za to opravdu moc vděčná. Již bych nedokázala dál mluvit na toto téma.<br />"Teď mě napadlo: jak jsi myslela to, jak jsi říkala, že mi budeš vděčná do konce života přesto, že je tak krátký?"<br />"Pravda. Myslím, že je čas, vám to povědět. I když si nejsem jistá, že je ta pravá chvíle. Všichni jsme si opět připomněli svoji krutou minulost…"<br />"To je sice pravda. Ale, Sarah, máme právo vědět pravdu," nenechala jsem se odbít.<br />"Je to opravdu tak zlé?" vmísí se do rozhovoru Jacob.<br />"Ano."<br />"Nedá se s tím nic dělat?" ptá se dál Jacob.<br />"Naučila jsem se, že ano. Mám ten dar, abych mohla měnit budoucnost."<br />"Tak se do toho povídej, ať je to co je to. Pokusíme se budoucnost změnit," odvětil odhodlaně Jacob. Já jsem si k němu opět přisedla. On si mě k sobě ochranitelsky přitáhl a já se najednou cítila mnohem lépe.<br /><br />"Dobře. Měla jsem vidinu. Jacobe, oni nás najdou. Dověděli se o tom, že jsi zrušil kletbu. Tím jsme se pro ně stali hrozbou. Kvůli tobě, Alice. Podle toho, co jsem pochopila, jde o jednu věštbu.<br />Nevím, o co v ní jde, ale hlavní je, že nás chtějí zabít. Původně nás chtěli ovládnout, ale zjistili, že jsme na to až moc silní.<br />Ty, Alice, máš jistou schopnost, která jim brání nás najít, ale přesto nás najdou. Máš určitou moc. Spíše schopnosti, tlakovou vlnu, pomocí větru a ovládáš mysli lidí. Tím jsi pro ně ohrožením.<br />Jediná jejich výhoda je, že jsi neuměla ovládat své schopnosti, tak nás pobili bez jakékoliv námahy. Dále pak bychom my dva neměli mít své schopnosti. Jeden upír nám je zablokoval. Dokonce to tak i je, když nejsi s námi. Tuto vidinu jsem měla, když jsi vkročila na můj pozemek. Po dlouhém měsíci jsem měla první vidinu…"<br />Pak jí skočil do řeči Jacob. "Ani já jsem neslyšel žádné myšlenky. Teď již však ano."<br />"Abych upřesnila, co se stane. My tři budeme na onom hřbitově. Myslím, že určitě víš, o jaký jde. Všichni tři zde máme zemřít v hrobce, kterou uzamknou a zapálí. Jelikož Eric, jeden z upírů, ovládá oheň, bude to jen sekunda a my zemřeme…," dokončila.<br /><br />"Dobrá tedy. Víme, jaké mám schopnosti, tak se je musím naučit ovládat. Musíme se na to připravit. My se nevzdáme. Kdy má být ten osudný den?" táži se s rozhodným a bojovným hlasem.<br />"Za tři měsíce."<br />"To moc není. Ale mělo by to stačit. Když mi pomůžete, myli bychom to zvládnout.<br />"To je samozřejmý, že ti pomůžeme."<br />"Dobrá tedy, kdy tedy začneme s přípravou?" zeptám se jich.<br />"Což takhle hned?" praví stejně odhodlaně jako já Jacob.<br />"Ano," ozvalo se dvojhlasně. To já a Sarah. Nikdy jsem nevěřila, že se ve mně objeví taková bojovnost a odvaha.<br />Všichni jsme se zasmáli a Jacob mě vedl ven. Sarah zůstane doma a pomůže mi. Až ovládnu tlakovou vlnu, bude mě učit ovládnout mysl lidí. Jelikož Jacob poznamenal, že k tomu má větší předpoklady než on.<br />Dneškem počínaje máme tři měsíce na naši záchranu. Tři těžké měsíce dřiny, která však pro nás nese příslib vykoupení pro šťastný a pohodlný život.<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0910/15-kapitola-vestba-aneb-zivot-je-kruty http://lightsoul.blog.cz/0910/15-kapitola-vestba-aneb-zivot-je-kruty Skutečnost nebo osud? Fri, 09 Oct 2009 22:42:16 +0200 <div>Pro dnešek jsou tu další dva, snad vás potěší. Jinak zítra bude další kapitolka ke Skutečnosti, tak se těšte.</div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>Adam je v ráji sám a je mu moc smutno: "Bože, je mi smutno, nedalo by se s tím něco udělat?" "Adame, dám ti ženu, inteligentní, hodnou, krásnou, dobrou kuchařku a hospodyni" "Bože, to se mi nezdá, co by mě to stálo?" "Skoro nic, jen jednu ruku a jednu nohu." Hmm, to ne, to je moc. "Bože, co bys mi dal za jedno žebro?"</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Jednou se šel Bůh podívat do Rajské zahrady za Adamem a Evou, ale našel tam jen samotného Adama. Tak se ho zeptal, kde je Eva.</div><div>"Ale, začla jí téci krev. Stává se to pravidelně každý měsíc."</div><div>"Tak Adame, kde tedy je?"</div><div>"Šla se dolů k řece umýt."</div><div>"Do háje. Jak mám teď dostat ten smrad z ryb?"</div> http://lightsoul.blog.cz/0910/adam-a-eva http://lightsoul.blog.cz/0910/adam-a-eva Vtípky Thu, 08 Oct 2009 20:48:05 +0200 <div>Možná, že jste si všimli nové rubriky, možná ne, ale budu sem přidávat i nějaké vtipy.</div><div>celá stránka mi přijde celá pesimistická, tak aby zde taky bylo trochu veselo...</div><div>Tak do nich...</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>Přijde kapitán galéry za galejníky, kteří jsou u vesel a povídá: "Galejníci, mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a druhou špatnou, kterou chcete slyšet dřív?"</div><div>Galejníci: "Tu dobrou."</div><div>Kapitán: "Tak ta dobrá, k obědu každý z vás dostanete čtvrtku kuřete a džbánek vína. A teď ta špatná, až to sníte, tak si chci odpoledne zajezdit na vodních lyžích."</div> http://lightsoul.blog.cz/0910/kapitan http://lightsoul.blog.cz/0910/kapitan Vtípky Thu, 08 Oct 2009 20:45:54 +0200 <div>Tak a je tu úterý a to znamená, že přidávám další článeček. Tentokár jednorázovku, možná, že jste si již všimli, že je to na přeskáčku.</div><div>Na tento námět mě inspiroval jeden film. Koukala jsem na něj již dávno, ani pořádně nevím jak se jmenuje, ale jediné co vím, že to bylo něco o tom co je po životě. Ani nevím, jak jsem si na to vzpomněla, v noci se mi zdál sen. Opět velice živý, nemohla jsem na něj zapomenout a ejhle toto z něj vzniklo.</div><div>Snad se vám to bude líbit.</div><div>Pokud nechcete psát komenty, tak aspoň klikejte na hvězdičky.</div><div>Příjemné čtení</div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>Opět jsem měla zpoždění. Pršelo, byla zima. Běžela jsem přes silnici.<br />Náraz a tma. Probudila jsem se tady. Nevím, kde jsem, ale je to horší než peklo. Otevřela jsem oči, ležela jsem na zemi v prachu. Bylo šero a příšerné ticho.<br />Opatrně jsem se postavila a snažila se rozpomenout, co se tehdy stalo. Všude to bylo stejné - prach, občas někde suchá větev.<br />Rozhodla jsem se, že prostě půjdu dál a prozkoumám to zde. Když vtom jsem narazila na ně.<br />Myslím, že dříve to byli lidé, ale postupem času se z nich staly jen přízraky. Mají prázdné oči, jen tak sedí a bez jediného pohybu jen tak koukají. Nevím na co, netuším, co tím zamýšlí, ale dělají to.<br />Kdyby to zde jen šlo, běhal by mi mráz po zádech.<br />Jsem mrtvá? Nevím, ale po nějakém čase jsem si uvědomila, že nedýchám. Takže jsem opravdu mrtvá? Co se jen stalo? Co rodiče a kamarádi? Bude se jim po mně stýskat? Truchlí pro mne? Mně se po nich stýská. Jsem zde sama, bez jediné opory. Mám strach. Ano, JÁ mám strach.<br />Nemohu mluvit. Není tu Slunce, nefouká tu ani můj milovaný vítr. Co si jen bez něj počnu? Vždy byl se mnou. Je to tu opravdu moc divné.<br />Nemám pocit hladu. Zpočátku jsem prostě šla dál, necítila jsem žádnou únavu. Později jsem zjistila, že to nemá cenu. Všude to bylo stejné, všude stejné přízraky. Nedá se tu nic dělat. Neexistuje zde nic jako naděje nebo víra, jen zoufalství a samota.<br />Občas přijde někdo nový, ale po chvíli mu to všechno dojde a utíká přede mnou, jako já před nimi poprvé. Nevím, jak dlouho tu již jsem, čas ubíhá jinak.<br />Sleduji, co se děje s ostatními, zřetelně lze poznat, kdo je tu dlouho - jsou to ti, kteří se celou věčnost ani nehnou. Občas se přistihnu, že taky jen sedím a dívám se.<br />Modlím se, aby to už skončilo, ale vím, že se to nestane. Modlím se, abych nedopadla jako oni.<br />Párkrát jsem viděla, že někdo prostě zmizel a zoufale jsem si přála, abych mohla taky zmizet. Někdy jsem slyšela známé hlasy, ale nikdo jiný očividně ne. Byly to jen výplody mé fantazie.<br />A pak… Najednou jsem něco ucítila. Bolestivé bodnutí někde, kde mělo být srdce. Strašnou bolest. Dopadla jsem na zem a zabořila nehty do prachu. Otevřela jsem oči a oslepilo mě ostré světlo. Seběhla se kolem mě spousta cizích lidí a něco na mě mluvili. Mně to všechno splývalo v jediný tón. Prudce jsem se nadechla, cítila jsem, jak mi buší srdce. Byla jsem v nemocnici. Řekli mi, že jsem byla dva roky v kómatu. Vyšetřili mě a potom šli zavolat rodině.<br />Zůstala jsem na chvíli sama a zadívala jsem se na svoje ruce. Sevřel se mi žaludek a srdce se skoro zastavilo. Za nehty jsem měla prach…<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0910/vecnost-co-je-to-vecnost http://lightsoul.blog.cz/0910/vecnost-co-je-to-vecnost Jednorázovky Tue, 06 Oct 2009 19:56:34 +0200 <div>Je tu pátek a s tím další kapitolka, snad Vás ospoň trošku potěší.</div><div>Díky této kapitolce se mám celý děj tak nějak změní. Dokonce zde uslyšíte jiný příběh, tentokráv však jiný příběh. Tentokrát hlavní aktérkou bude Alice.</div><div>Jinak další část mi jde docela dobře. Mám již 4 kapitoly. Doufám, že než sem zveřejním epilog k této povídce, bude již hotová. Což možná jednu osůbku mos nepotěší, jelikož ji zásobuji pořád a pořád dalšíma dílkama.</div><div>Myslím,ž e to již stačí, tak Vám přeji...</div><div>...příjemné čtení.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus<br /></div><hr /><div><br />Po tom, co Sarah prohlásila, že mě Jacob miluje, nevěděla jsem, co jí na to mám říci. Dále mě zděsil fakt, že jsem byla tři měsíce v rakvi. Pro ostatní jsem již tři měsíce mrtvá. Sarah to ticho vyřešila za mě. Určitě vytušila moji nerozhodnost s rozpolcenost. Nevím, co bych jí na to měla říci. Mám strach, že bych to zase podělala.<br /><br />"To je vše z našeho příběhu. Teď o nás víš vše. Nechci tě nutit, ale bylo by dobré, kdybys nám teď pověděla svůj příběh…"<br />"Ach," vydechla jsem.<br />"Nemusíš nám jej říkat, pokud nechceš…" ujistil mě Jacob.<br />"Ne. Myslím, že je to správné. Ale ještě nikomu jsem nic o sobě neříkala, tak nevím, jak mám začít…"dostala jsem ze sebe přidušeně.<br />"Skus to také od začátku, jako jsem začala já," pobídla mě Sarah. Jacob mě k sobě přivinul a pevně mě chytl za ruku. Vděčně jsem se na něj podívala a začala.<br />"Tak tedy. Můj příběh začíná v jednom městě v Rusku. Když jsem se narodila, žil s námi ještě můj biologický otec. Moc si na něj nepamatuji. Žil s námi do mých pěti let. Abych to upřesnila… se mnou, mojí sestrou, bratrem a maminkou.<br />Mám na něj dost vzpomínek, jak byl opilý. Jak bil mojí maminku a jak mě a mé sourozence zavíral do skříní, úložných prostor, prostě do temných míst.<br />Jelikož jsem nestarší ze sourozenců, jsem jediná, kdo si na něj nějak pamatuje. Pak malinko můj bratr, ale ne moc, ale má sestra na něj již zapomněla. Ti dva žijí se svým novým otcem. I já jej mám ráda, jen mě nikdy nepochopil.<br />Když nás měl hlídat, byl slizký. Nikdy ne to nezapomenu. Po tom, co od nás odešel, to ale neskončilo. Mamka nás musela uživit, jelikož on sám se na nás úplně vybodl. Ani nám neposílal žádné peníze. Maminka pracovala dvě šichty. Přes den byla v práci, já byla ve školce spolu s ostatními. Prababička s pradědečkem nás vždy vyzvedávali a byli s námi doma.<br />Četli nám, hráli si s námi a podobně. Pak jsem nastoupila do školy a začalo to zase. Jelikož nemám moc ráda lidi. Vadí mi se k nikomu vázat, nevím proč. Možná nechci, aby mi někdo neublížil tak jako on…," vymanila jsem se z Jacobova sevření a přešla jsem k oknu a koukala se z něj. Opět jsem začala vyprávět.<br />"Děti mě neměly opravdu moc rády. Šikanovali mě. Ani učitelé mě moc nemuseli. Měla jsem opravdu problémy skoro se všemi předměty. Doma, abych jim dokázala, že jsem lepší, než si myslí, jsem se dlouhé hodiny učila s prababičkou, pradědečkem a maminkou.<br />Občas jsem to opravdu chtěla vzdát, ale nevzdala. Nikdy jsem nepotkala opravdové spolužáky ani přátele. I když jsme se několikrát stěhovali. Jednou k babičce a dědovi, posléze k nevlastnímu tátovi. Opravdu nikdy jsem nepoznala přátele, u kterých bych se mohla vypovídat.<br />Pak jsem začala žít svůj vlastní svět. V hlavě jsem si vytvořila jinou realitu. Začala jsem se věnovat magii a utápět se ve fantasy knížkách. Rodiče mě za to odsuzovali, ale mně to čtení hodně pomáhalo, jak do školy, tak kvůli mé psychice.<br />Dokonce jsem chodila na hřbitovy rozjímat. Jediné místo, kde se cítím sama sebou a kde nemusím schovávat své pocity. Vždy jsem jen skrývala, co doopravdy chci a cítím. Když jsem byla ve škole, nechtěla jsem nikoho zatěžovat svými problémy, tak jsem dělala veselou. Mnohokrát jsem uvažovala nad sebevraždou, ale vždy mě něco zastavilo. Ani nevím co, prostě jsem měla pocit, že to nemám dělat.<br />Pak jsem objevila ten článek, kde jsi byl ty vyobrazen," podívala jsem se na Jacoba. A uvědomila jsem si, že mě pečlivě pozorují a vnímají každé mé slovo. Nemohla jsem snést ty pohledy, tak jsem se otočila zpět a opět spustila.<br />"Prostě jsem musela přijít na to, co to má znamenat. Zjistila jsem, že stejná nehoda se děje jednou za 18 let. Když jsem pak projížděla pár článků, uvědomila jsem si, že u těch, kde je fotka a nebo obraz, jsou všechny stejné. Ať jsou z jakékoliv země. Prostě byly stejné.<br />Až když jsem seděla na hřbitově, uvědomila jsem si, co je za den. Nějaká síla mě táhla k onomu hrobu. Zbytek již myslím znáte," dokončila jsem své vyprávění.<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0910/14-kapitola-vestba-aneb-zivot-je-kruty http://lightsoul.blog.cz/0910/14-kapitola-vestba-aneb-zivot-je-kruty Skutečnost nebo osud? Fri, 02 Oct 2009 17:25:39 +0200 <div>Ahoj lidičku, jsem to opět a s další jednorázovkou. Rozhodla jsem se, že začnu vkládat pravidelně. Napřed jsem uvažovalo středě a neděli, ale nakonec zvítězila již zmíněná středa a pátek. Kvůli víkendu.</div><div>Teď k jednorázovce, je to opět zamyšlení, částečně úvaha a především je to velmi pesimistické, ale POZOR má to dobrý konec. Takže si to prosím přečtěte.</div><div>Tak to bude vše,</div><div>příjemné čtení.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div><br /></div><div>Sedím na kraji zábradlí a dívám se před sebe. Právě je západ slunce, který mi vykresluje stíny ve tváři, jež je celá stažená hořkými emocemi. Dokonce až křečovitě sedím na kraji zábradlí vysokého mostu.<br />Hluboko pod ním rostly listnaté stromy, již bez listů, holé od rukou podzimu.<br />Vedle mě sedí má kamarádka. Pozoruje mě a čeká, co udělám. Má strach stejně jako já.<br />Myslí si, že to nevím, myslí si, že jsem plně pohlcena svými myšlenkami, ale já na to již nemohu myslet.<br />Na jejím obličeji si všímám, jak uvažuje. Uvažuje, jestli přemohu spalující zármutek, zda se neutopím ve svém hlubokém oceánu neštěstí.<br />On mě nevidí. Nemůže. Pro něj jsem jen studeným vzduchem, slunečním paprskem. Kdybych pro něj něco znamenala, tohle by nikdy nedopustil.<br />Pokud se rozhodnu dnešního západu slunce vrhnout dolů, už mi nebude pomoci. Nerada jsem si uvědomovala, jak pevně mám zaťatou čelist, jak již pomalu odhodlaně hledím dolů pod sebe…<br />Přesto mi v tom něco brání. Najednou mi něco došlo…<br />Je mi teprve dvacet jedna let. Jsem moc mladá na to, abych ukončila svůj život. Zatím mě štěstí míjelo oklikou a neměla jsem nic lehké. Nikdy.<br />Kamarádka na mě hází lítostivé pohledy. Na to, aby byla se mnou, vyslechla si aspoň část mého trápení, na to jí síly stačily. Ale již neví, co má dělat teď, ale ani já nevím, co by pro mne mohla udělat.<br />Člověk si určuje svou cestu. Každým svým krokem, každým rozhodnutím se poposunuje po své osudové cestě.<br />Byla má cesta určena až sem, k hluboké propasti?<br />Ne, v duchu cítím, že to není pravda. Najednou se vedle mne napjala a ztuhla, jako by jí něco po hodně dlouhé době došlo. Že by již na to přišla? Pořád jsem jen naznačovala, nemohla jsem to říci rovnou, na to nemám síly. Jsem slaboch, i když mi většina lidí říká pravý opak. Nepochopím, jak na mě někdo může vzhlížet.<br />Avšak nejsem sama. Sedí vedle mne, starostlivě si mě prohlíží, je tu se mnou. Ale já nevím, co říci. Ona to však také neví. Na chvíli ode mne odtrhne svůj pohled a zadívá se na ten ohromný naoranžovělý kotouč záře.<br />Snad jen proto, že svůj smutek, žal a hořkost nedávám najevo. Dokáži se tvářit šťastně, i když má duše křičí.<br />Po tváři jí najednou kapala jedna slza za druhou. Pomalu jsem uvolňovala stisk kolem zábradlí. Naklonila jsem se dopředu.<br />Před očima jsem viděla, co mě kdy srazilo až ke dnu.<br />Krutý vyhazov z domova, smrt mé milované maminky, která mě sama dlouho dobu vychovávala, jelikož její druh, můj otec, praktikoval útěk od své ženy k nějaké jiné ženě… Neznám ji a nechci ji znát. Zničila nám spolu s ním život. Toho bylo mnoho, a kdybych mohla, plakala bych s ním.<br />Já už nemohu plakat. Veškerá své slzy jsem již promrhala. Nejde to, nemohu, nemám na to již síly.<br />Ta nešťastná čára života se dovinula až sem, k propasti. Ale já vidím, jak pokračuje dál. Vidím, jak odchází pryč. Nasedla do auta a odjela co nejrychleji odtud. Nevyčítám jí, že mě opustila. Zjistila, že mě již nepřemluví. Život je krutý a já již nejsem dost silná se s ním poprat.<br />Mrzí mě, že zde nechávám pár svých přátel, ale beze mě budou určitě šťastnější. Nebudou věčně poslouchat mé trápení.<br />Přesto ji tu chci mít. Vím, že je to ode mne sobecké, ale již nechci být sama.<br />Já se pořád víc a víc nakláním nad propast. Musím něco udělat. Chytnu ji ještě za ruku a přitáhnu ji zpět k zábradlí.<br />"Nedělej to," zašeptala jsem. Po dlouhé době jsem promluvila. Zaskočeně se otočila po mém hlasu. Byl tak zoufalý a procítěný. Na okamžik na mě spočinula svýma očima. A pak zmateně zamrkala.<br />Usmála jsem se na ni. Můj zásah, ten pohnul výhybkou koleje jejího života. Tolik jsem jí ovlivnila život. Nevím, jestli k lepšímu, spíše doufám, že přes všechno jsem pro ni byla oporou a ovlivnila jsem vše k lepšímu. Modlím se, aby byla šťastná.<br />Ten vlak osudu ji nevykolejil a nezřítila se, jela dál. Pomohla jsem cestě osudu a dala jí nový směr. Snad.<br />Celá se třese strachy nad tím, co chci provést, a rychle jsem přelezla zábradlí na pevný most.<br />Oddechla si. Můj chráněnec měl zajištěný svůj život. Nemohu ji zde nechat, nezvládla by to. Je tak křehká, přecitlivělá a naplněna hořkostí života.<br />Já také, možná více, ale vždy jsem se s tím lépe vyrovnala, i když teď…<br />Jakmile bych skočila, udělala by to samé. Neodpustila bych si to. Budeme spolu. Překonáme ten krutý osud. Vdáme se, budeme mít děti, dokončíme školu, kterou si vybereme, a již se nenecháme nikým ovlivňovat.<br />Tak jako to po celý život dělal on mně, ten, který mě vyhodil z domova.<br />Nebude to pro obě lehká cesta, ale zvládneme to, teď to již vím. Lehká cesta není pro nikoho. Ale každý svou cestou musí projít, aby mohl podstoupit novou. Odteď aspoň vím, že stíny dnů zmizí a konečně po dlouhé době mi bude na tvář svítit slunce.<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0909/sedim-na-okraji-zabradli http://lightsoul.blog.cz/0909/sedim-na-okraji-zabradli Jednorázovky Wed, 30 Sep 2009 16:54:29 +0200 <div>Taka je tu další kaptiolka ke Skutečnost? Konečně se dovíte co potkalo naše sourozence po přeměně. Nikdy bych to nechtěla prožít, ale prostě bylo potřeba, aby si to prožili. Je to důležité kvůli dalšímu pokračování.</div><div>Snad mi prominete, že toho tolik Jacob prominul. </div><div>Jinak moc děkuji mému beťáku Septimě a děkuji za její komnetíky, stejně tak i děkuji Shinegemini a Kasai. </div><div>Ignitus Ventus<br /></div><hr /><div>"…V ten moment, když jsem se probrala, jsem nic neviděla, jen útržky budoucnosti. Tížila mě bolest hlavy. Nic jsem nevnímala, nic než ty útržky budoucnosti.<br />V těch krátkých momentech, kdy jsem na kratičký okamžik nic neviděla, jsem si všimla, že jsem v kobce. V temné kobce bez oken. Cítila jsem vodu, část kobky byla pod ní. Nekonečné dny jsem nic nejedla. Tížila mou duši nehorázná žízeň. Když mi tam jednoho dne odnesli člověka, abych nezemřela, já jej nesnědla. Má srdečnost k lidem mi to nedovolila.<br />Po několika dalších dnech mi přinesli srnu, avšak tu jsem neodmítla a poprvé jsem pila krev. Žízeň pominula. Pokoušela jsem se dlouhé dny, nevím kolik. Nepočítala jsem to. V tu dobu mi to bylo jedno, jen jsem chtěla pryč. Nejhorší bylo, že jsem nevěděla, co je s mým bratrem. Ale jednu věc jsem věděla. Přijde si pro mě a zachrání. Přesto, za jakou cenu? Sám zde zůstane.<br />Proto jsem se snažila ještě více ovládnout své schopnosti, abych jej mohla zachránit. Opět jsem se na nějaký čas propadla do stavu transu, jelikož jsem opět dostala hlad. Mé síly se opět tenčily. Když vtom se jednoho dne vedle mě objevil Jacob. V první chvíli jsem ho nepoznala. Ach, tak moc se změnil. Jen ty jeho zářivé oči. Jen díky nim jsem jej poznala.<br />Opravdu jsem nevěděla, co se s ním dělo. Jako by jej něco blokovalo a nedovolilo mi podívat se na jeho budoucnost.<br />V den, kdy si pro mě přišel, jsem měla vidiny. Jednu, když zde zůstanu, a tu druhou, když půjdu. Vybrala jsem si, opustila jsem svého bratra. Nikdy na to nezapomenu. Přišla jsem o posledního člena své rodiny…," najednou přestala vyprávět a já věděla, že to je již nad její síly. Proto jsem ji mlčky s porozuměním chápala. V místnosti zavládlo tíživé ticho, které přerušil až Jacobův sametový hlas.<br />"I já jsem se probudil v kobce. Byla stejně vlhká jako ta, v které byla Sarah, avšak nebyla v ní voda. Bylo to strašné, když jsem se probudil. Měl jsem příšernou žízeň. Ovládalo mě zvíře ve mně. Avšak já jsem se nedal. Má vnitřní já přemýšlelo nad tím, co bude se Sarah. To byla myšlenka, na kterou jsem se upnul. Ze všech sil jsem se opět učit ovládnout své schopnosti.<br />Na rozdíl od Sarah jsem je uměl ovládat již jako člověk. Nikdy ty hlasy nezmizí, ale mohu je potlačit jen jako letmý šum v hlavě. Když jsem se rozhodl, že je tu ten den, vyrazil jsem dveře. Všude byl klid, jelikož byl nějaký ples. Zaslechl jsem to u jednoho upíra, co hlídal mou kobku.<br />Sarah jsem našel díky nářku plnému bolesti a utrpení. Když jsem vešel do její kobky, vůbec nějak nereagovala. Jen se držela za hlavu a naříkala. Chytl jsem její obličej do obou rukou a zadíval jsem se jí do očí. Říkal jsem jí uklidňující slova. Po nějaké době se konečně probrala. Já byl šťasten, jako dlouho ne. S radostí jsme se objali. Sice nic neříkala, ale byla se mnou. Opatrně jsme vyrazili. Celou cestu se mi Sarah pokoušela něco říct, ale já ji nevyslechl. Kdybych ji vyslechl, nic z toho by se nestalo.<br />Pokračovali jsme, již jsem si myslel, že je vše v pořádku. Budeme zase volní. Říkal jsem to Sarah, ale tak jen kroutila hlavou. Prostorem kolem mě se ozývaly nářky beze slz. Nechápal jsem, co se děje.<br />Až se k nám blížili upíři. Došlo mi to. Sarah měla vidinu, že vše padne vniveč.<br />Začal jsem na ni křičet, ať uteče. Nechtěla, prosil jsem ji, ať to udělá. Viděl jsem na ní, jak ji to ničí, ale nechtěl jsem, aby dál trpěla v té děsné kobce. Nakonec utekla. Mě opět chytili. Já zas utekl, tentokrát se mi to povedlo, ale ze mě se stala krvelačná bestie. Vůbec jsem se nedokázal ovládat. Zbytek již víš…" Dokončil Jacob a opět se ujala slova Sarah.<br />"Já jsem utekla. Do tohoto domu. Nasytila jsem se zvířecí krví, až jsem byla již téměř v pořádku a naučila se to ovládat. Již netrpím takovými stavy. Je to jako stín. Nepřeruší to skutečnost, ale stačí to k tomu, abych věděla, co nás čeká. V moment, kdy jsem si byla jistá, že nic nehrozí, vyrazila jsem mezi lidi. Sázela jsem a vyhrávala. Za vyhrané peníze jsem opravila tento dům. Zařídila jsem si stáje s koňmi a pořídila jsem si krávy a všelijaký domácí dobytek pro krev. Já vysaji krev a maso prodám do obchodů do města.<br />Když se před třemi měsíci přede mnou objevil Jacob, nemohla jsem uvěřit, že vedle mě opravdu stojí. Vůbec se nezměnil, jen jeho oči. Jsou plny utrpení a strasti, přesto je v nich i láska. Láska k tobě, Alice…" Dovyprávěla.<br />Ti dva se drželi za ruce. Bylo to tak dojemné a okouzlující. Jejich sourozenecká láska. Kolik toho musel vydržet, aby byli opět spolu. Moc jim to přeji a mám je oba ráda. Konečně mám rodinu, která mě bere takovou, jaká jsem, a já beru je…<br /></div><div><br /></div><div>Prosím o komentíky<br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0909/13-kapitola-konec-vypraveni-aneb-hruzy-zivota http://lightsoul.blog.cz/0909/13-kapitola-konec-vypraveni-aneb-hruzy-zivota Skutečnost nebo osud? Mon, 28 Sep 2009 09:52:42 +0200 <div>Ahojky, tak a je tu další jednorázovka, to koukáte co?</div><div>jak jinak než pesimistická, ale je hodně o zamyšlení, konec měl být dobrý, ale prostě ten nápad, prostě mi to vlezlo do hlavy a já to tam musela dát.</div><div>Mě osobně se opravdu moc líbí, také proto jí sem dávám, jak jinak. Dneskak má morpavdu dobrou náladu po dlouhé době. Což je taky moc dobrá správa.</div><div>Tuto jednorázovku věnuji mému betu Septimě Seveře a mé další kamarádce Shinegimini a samozřejmě i její sestře Kasai.</div><div>Tak to je vše...</div><div>...příjemné četní.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>Sedím a pomalu mi stékají slzy po tváři. Jedna… druhá… dopadají na parapet mého okna. Proč jen nemohu ven? Jsem tu zase zavřená. Nemohu odejít. Nechci odejít, ten křik. Ten hloupý křik kvůli blbostem.<br />Proč jen to dělají? Vždyť musí vidět, jak mi to trápí. Ba ne, nevědí. Ani nechci, aby to věděli. Nechci, aby věděli, že jsem na dně kvůli nim. Je to již neúnosné. Ten křik… I přes zavřené dveře jej slyším.<br />Sedím na parapetu a pozoruji pomalu se zatahující oblohu. Ještě před chvilkou jsem byla tak šťastná a veselá. Proč jen to tak je? Proč jen nemohu být šťastná, tak jak jsou mnozí? Proč?<br />Opět mou duší a mou hlavou proudí ty myšlenky na ty mé omšelé fráze. Na fráze, které jsou již s mou duší propojeny. Ano, srdce mi krvácí, srdce mi pláče.<br />Proč jen jim nemohu pomoci? Jsou to mí přátelé a já jim nedokážu pomoct.<br />Sakra proč? Proč jsem taková? Jsem opravdu k ničemu? Všichni kolem mě jsou smutní a já se pak také nedovedu radovat. Proč jsem takový sobec?<br />Vím, že osud si pro nás připravil opravdu tvrdé zkoušky. Pár jsem si jich prošla. Pár? Řekněme, že hodně. Proto bych měla být schopná pomoci lidem, na kterých mi opravdu moc záleží.<br />Jenže já to nedokážu. Proč? Je to můj úděl? Jsem jak ten Anděl smrti. Chodím s lidmi, pokouším se jim pomoci, avšak jen je dostanu do hrobu.<br />Jsem prokletá! Všichni kolem mě jsou nešťastní! Jak jen mám takhle žít?<br />Přátelé jsou pro mě více, než můj vlastní život. A jak mám tedy žít, když vidím, jak oni se trápí? I já sama se trápím. Vím, že tu jsou pro mě. Pomohli by mi, ale já je nemohu požádat o pomoc, když vidím, jak je jim.<br />Jak oni sami nevědí, co mají dále dělat…<br />Sedím na posteli a po tvářích stékají mi slzy. TY slzy, co již tekly mnohokrát. Avšak před ostatními jsem silná. Přesto to tak není.<br />Ubližují mi ty hádky. Ošklivá slova na mou osobu se mě dotýkají, ale víc těch ostatních. Vím, že je to divné, ale já nemohu žít, když oni jsou smutní.<br />Chtěla bych být šťastná, avšak to nejde, když to vidím.<br />Zachumlám se do peřiny, pevně zavřu oči. Přes víčka stále protékají slzy. Chtěla bych křičet, ale nejde to. Chtěla bych jim pomoci, jen nevím jak.<br />Co mám jen dělat? Nechci být špatný přítel. Chci jim opravdu pomoci. Živote, co mám dělat?<br />"Nic."<br />"Co?" To se mi jen zdálo. Nic jsem neslyšela. Mám již halucinace.<br />"Nic nedělej, jen žij…" Opravdu to slyším? Ano, cítím to.<br />"Já žiji…" odpovím tomu hlasu, ale nikoho nevidím.<br />"Ne, ty nežiješ, ty jen přežíváš. Musíš začít žít…"<br />"Ale jak? Nechápu. Co mám dělat?" ptám se.<br />"Jediné, co musíš, je žít. Neber si všechno tak osobně…"<br />"Ale to nejde," řeknu zoufale a opět mi tečou silným proudem z očí slzy.<br />"Jde, ty nejsi sama. Máš kolem sebe lidi, ti tě mají rádi…"<br />"Já to vím…"<br />"Víš, ale nedbáš."<br />"To ne, moc mě to mrzí…"<br />"Nemusí, lítost není nic pěkného. Hoď to za hlavu a žij. Udělej to pro mne a své přátele."<br />"Udělám…"<br />Nic, žádný hlas. Odešel. Přesto vím, že nejsem sama. Otřu si slzy. Něco se ve mně pohnulo. Je mi opravdu lépe. Venku svítí sluníčko a je pěkně.<br />Teď vím, že vše bude již v pořádku…<br />Pomalu se zvedám ze své postele. Konečně se cítím lépe. Ano, poučila jsem se ze svých chyb a za to jsem ráda. Proč jen jsem to nepochopila dříve? Nevím, ale je to tak asi dáno osudem…<br />Jakmile si stoupnu, objeví se mi hvězdičky před očima a cítím, jak padám. Najednou taková rána do hlavy. Celým mým tělem ta bolest proletí.<br />Když se proberu, cítím, jak mě pozorují. Otevírám oči. Ano, jsou to oni, rodiče. Ti, kteří se ještě před chvilkou hádali. Měla jsem jim pomoci. Měla jsem být rozumnější. Proč jen jsem se nepoučila? Proč jsem to nepochopila dříve?<br />Ano, já umírám. Cítím, jak ze mě pomalu odcházíš, živote. Proč jen teď, když jsem to pochopila, když jsem zjistila, co mám dělat? Ach…<br />"Mami, tati, mám vás moc ráda," vydechnu skoro z posledních sil. Cítím, jak na mě kapají nějaké kapičky. Oni pláčí? To nechci…<br />"Neplačte… to bude dobré… mám vás moc ráda… vyřiďte to prosím i mým přátelům… netrapte se pro mě… já se budu mít dobře… miluji vás…" pravím.<br />Odcházím, ale zdáli slyším hlasy.<br />"Neodcházej, i my tě máme rádi. Všechno bude v pořádku. Buď silná. Neopouštěj nás."<br />"Ať se stane cokoliv vždy budu s vámi…" vydechnu a cítím, jak se pomalu ale jistě propadám ke konci...<br /><br /><br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0909/slzy-mi-stekaji-po-tvari http://lightsoul.blog.cz/0909/slzy-mi-stekaji-po-tvari Jednorázovky Fri, 25 Sep 2009 21:44:32 +0200 <div>Tak a je tu další díl této povídky.</div><div>První část vyprávění života sourozenců. Proč vždy šťastný život musí překazit nějaké zlo? Je možné, aby tento příběh skončil šťastně?</div><div>Já to vím, což zde to bude za pár týdnů...Jak příjemné, že? Já vím, jsem krutá, ale mě se to líbí.</div><div>Přesto musím uznat, že je to dobrá sourozenecká dvojce, kdy se až tak sourozenci milují, jako oni dva. Nerozluční a přesto se jeden z nich pro toho druhého...ajky, to se dozvíte časem. :-D<br /></div><div>Je to velice procítěný příběh...tak jak má každý správný příběh být...tedy myslím...</div><div>Příjemné čtení...</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus<br /></div><hr /><div><br />"Začnu hned u dne, kdy jsme se my dva stali upíry. Tento příběh začíná v jedné malé vesničce, kde jsme žili již od narození se svými rodiči. Tato vesnička se nachází ve Skotsku, dodnes…<br />Je opravdu malá, každý se tam zná a všichni jsou tam jedna rodina. Já, můj bratr a naši rodiče jsme zde žili poklidným životem. Rodiče se měli opravdu moc rádi. V dnešní době se pomalu ani taková láska u lidí nevidí. K nám se chovali opravdu moc hezky.<br />Žili jsme ve velikém statku. Otec byl chovatel koní. Prakticky jsme vyrostli v sedle. Miluji koně, stejně tak jako Jacob.<br />V podstatě jsme měli všeho dost, nic nám nechybělo. Naše vesnička jenom vzkvétala.<br />Maminka byla léčitelka. Na tu dobu ji měli opravdu rádi. Neodsuzovali ji a pokaždé ji požádali o pomoc. Nechali si od ní poradit. V podstatě jsme byli nejoblíbenější rodina, až na jednu skutečnost. Já jasnovidka a Jacob telepat. Již jako lidé jsme měli velice silné schopnosti," vyprávěla mi Sarah.<br />Na kratičký moment jsem se zamyslela. Konečně jsem pochopila pár věcí. Zjistila jsem, jak Sarah mohla vědět, že jsme do pokoje vešli mi dva a ne někdo jiný. Dokonce již vím, jak zjistila to, jak se jmenuji.<br />Proto je i můj pokoj udělán přesně podle mých představ. Mám oblečení přesně na mou míru…<br />Konečně zjišťuji odpovědi na své otázky.<br />Jen jedna věc se stala při vyprávění tohoto příběhu. Mnou projel zvláštní pocit žárlivosti. Co já bych dala za to mít takové rodiče. Moji rodiče se vždy jen hádali kvůli každé prkotině. Sváděli to na mě. Prý se hádali kvůli mně, ale já sama jsem věděla, že to tak není.<br />Vím, že mě mají rádi, i já je miluji. Ale nikdy jsme se vzájemně nepochopili. Snad jen tím, že můj otec není můj biologický a můj pravý otec je mrtvý. Nebo aspoň pro mě. Nevím, kde je, co se s ním děje, ale to mi vůbec nevadí.<br />"…a to byl ten hlavní problém," pokračovala dál Sarah.<br />"Lidé nás měli opravdu moc rádi. Proto se rodiče rozhodli, že to nikomu nepovíme, pro dobro nás i celé vesnice.<br />Avšak jednoho dne se vše provalilo, když jsem měla jednu ze svých vizí. Většinu lidí to opravdu moc zaskočilo. Nevěděli, co si o mně mají myslet. Posléze se provalila i Jacobova schopnost. Nemohl unést narážky na moji osobu, proto na ně začal křičet, i když nic neříkali. Přesto většina lidí něco tušila.<br />Avšak jeden velice chamtivý rychtář z nedaleké vesnice to oznámil ve městě. Tato informace se šířila rychlostí blesku.<br />Pár dní po tomto zjištění se u nás doma objevili podivní lidé. To naše rodiče vůbec nezastrašilo a pozvali je dovnitř. Maminka jim připravila bohaté pohoštění a tatínek jim připravil nocleh. Zato my dva jsme s nimi zůstali v obývacím pokoji. Celou dobu si nás bedlivě prohlíželi. Já měla divný pocit. Hodně moc divný pocit, měla jsem z nich strach.<br />Pokoušela jsem se podívat do budoucnosti, abych zjistila, co se děje, a nic. Pověděla jsem to Jacobovi a ten mi pověděl, že nic neslyší. Oba jsme dostali veliký strach.<br />Pověděli jsme to rodičům, ale ti se rozezlili a poslali nás spát. My jsme tedy poslechli a odešli. Dlouho jsme nemohli usnout, ale nakonec jsme usnuli.<br />Posléze nás v noci probudily divné zvuky v domě. Byli jsme opravdu moc vystrašeni, ale zvědavost nám nedala. Šli jsme se podívat, co to může být. Když jsme přišli na chodbu, zjistili jsme, že to jde z pokoje našich rodičů.<br />Jacob se mě jednou rukou držel, aby mi dodal odvahu, a druhou otevřel dveře vedoucí do jejich pokoje. Na ten pohled nikdy nezapomenu. Stáli jsme tam oba jako přimražení, posléze jsem začala řvát jako smyslů zbavená. Jacob se mě instinktivně pokoušel odtamtud dostat, ale nepovedlo se mu to.<br />Naši rodiče byli přímo rozcupováni, všude kolem spousty krve. Poslední, co si toho dne pamatuji, je palčivá bolest na krku. Což je stejné jako u Jacoba…<br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0909/12-kapitola-pocatek-pribehu http://lightsoul.blog.cz/0909/12-kapitola-pocatek-pribehu Skutečnost nebo osud? Wed, 23 Sep 2009 17:37:34 +0200 <div>Tak a je tu další jednorázovka... Další článeček přibude ve středu. A jelikož jedu ve čtvrtek ráno pryč a vrátím se buď v pátek nebo až v sobotu čekejte další článek až se vrátím.</div><div>Jinak k této jednorázovce je opět psaná úvahou. Je velice zvláštní, mě osobně se líbí a to je co říct. Určitě by jste si ji měli přečíst...Především se nad ní musí pořádně uvažovat...není to zrovna moc lehké čtení před spaním, ale co u mě také je, že?</div><div>Snad se Vám to bude líbit...Snad pár lidí pochopí co tím chtěl básník říci...nechci být nějak sentimentální...<br /></div><div>To je asi už vše...</div><div>...jako vždy, Vám přeji příjemné čtení.</div><div><br /></div><div>Ignitus Ventus</div><hr /><div>Jak to popsat? Asi nijak, co? Vyprávět se to nedá. Ťukáte do klávesnice. Je to zajímavý rytmický zvuk, skoro jako když prší.<br />Možná. Venku za okny je déšť. Hromy, blesky. Nevím, co se děje, připadám si strašně osamělá. Je mi tak nějak divně, a přesto to neumím popsat. Nic mě nedokáže uklidnit, nic mě nedokáže rozhodit. Jsem zvláštně mimo. Nevím, co dělat, nevím, jak se mám chovat. Mám zvláštně tesknou náladu, plnou pocitu prázdna. Divné, co? Ano, taky si to myslím, ale připadám si jak ta největší nula pod sluncem, která nemá srdce.<br />Zvláštní pocit, ale naprosto mě vystihuje. Nemám tak nějak pro co žít. Láska? Co to je? Štěstí? Chvilkový pocit, který vás opustí během jedné vteřiny, a vy nevíte, co si počít. Přátelé? Nevím, co to je. Nějak to pomalu, ale jistě utíká pryč. Přátelé, odchází a ti, které máte rádi, odchází též.<br />Vlastně ne, vy jste odešli první a oni už vás nechtějí znát. Ale copak si neuvědomují, co je to život? Mám pocit, že nemá smysl žádat o odpuštění, když vím, že stejně žádné nedostanu.<br />Ach ano, zkrachovalec přichází, třeste se.<br />Jsem naprostý idiot. Život nemá smysl a já nevím, jak to dát vědět. Popravdě, nechci umřít, ale ani nevidím smysl života. V čem vlastně je? Škola? A co se mám učit? Práce? Nevím, jaká a hlavně nemám na žádnou náladu. Nevím. To, co dělám, mě nebaví. Nevím, co s tím mám dělat. Ale co bych s tím vůbec dělat měla?<br />Někdo řekl, že lidé odcházejí a jiní přicházejí. Jenže já nechci. Já chci na chvíli stát! Chci vrátit čas! Chtěla bych, aby se nikdy nestalo tolik věcí. Já nevím, jestli mám čeho litovat. Ale ano, mám hodně věcí k litování. Ne sebe, ale těch lidí kolem. Snažila jsem se je naučit žít. Ne přežívat. Chci, aby viděli barvy. A to se mi daří, dokud neodejdu. Já ale nechci odcházet, jenže musím. Nemůžu se na nikoho vázat. Já tu nebudu na věky a oni také ne. Já mám divný spletitý osud.<br />Jsem totiž anděl. Strážný, avšak temný anděl. Jsem jiný, než si mě lidé představují. Nejsem bílá postava s křídly a svatozáří. Jsem postava v černém. Ano v černém, avšak má pleť je bledá jak čerstvě napadlý sníh.<br />Hlídám a strážím osudy lidí. Jsem v jejich srdcích, avšak já musím odcházet, aby nepojali podezření. Nemůžu s nimi zůstat. Opatruji, ale nenosím štěstí, jak si někteří myslí, jen zklamání a ztrátu.<br />Proto se straním lidem. Nemůžu s nimi být. Můžu s nimi žít, být u nich, ale nikdy nemůžu být součástí jejich života. Možná ano, ale jen na prchlivý okamžik. Pak musím jít dál. Je tady tolik lidí, kteří hledají smysl života. I já ho nemám, ale můžu ho pouze ukázat jiným.<br />Nemám co dělat, ale můžu jiným pomoci nalézt směr a naději. Nevím, co si všichni myslí. Jsem možná jen obyčejný člověk, který má duši anděla. Jsem stejně smrtelná, jako ostatní, ale v mém nitru odpočívá něco, co je děsivé. Něco temného. Jsem temný anděl. Jak ironické, pomáhám, přesto přináším něco děsivého.<br />Ne proto, že je to zlé, ale proto, že to, co tam je, má zůstat ukryto. Nikdo nesmí zjistit, že andělé existují. Existují jako lidé. Pomáhají, lehce postrkávají, našeptávají, milují, a přesto sami nesmí být milováni. To je úděl anděla. Rozdávat lásku a sklízet nenávist. Jak depresivní, proč jen mám tento úděl? Netuším, přesto se nelituji. Já pomáhám!<br />Nepochopitelné? Možná. A přesto všechno je tak jasné. Aspoň pro nás. Nebojte, takových jako jsem já, je víc. Ale o tom se nemluví. A my budeme nadále strážit a přesto se sami utápět v bolestech.<br />Je těžké být sám, i když jste s někým. Můžete milovat, ale nikdy nedostanete to, co chcete. Říká se, že ve smrti naleznete klid, ale nalezne ho někdo, kdo je andělem? Anděl je člověk, který má ve své duši plno tmy a beznaděje, a přesto dokáže dávat naději jiným.<br />Jak ironické, že? Já to taky nechápala, ale pak jsem poznala jednu duši, která mě naučila, jak být taková a přesto rozdávat lásku, přátelství a naději.<br />Každý člověk má v sobě anděla. Nemusí být temným andělem, ale i samotný člověk má v sobě duši, která patří andělům.<br />Nechápeš? Neboj, jednou to pochopíš. Dřív jsem nechápala ani já, ale pochopila jsem. Je to jedna z věcí, které o lidech musíte vědět. Každý má krásnou duši. Nejkrásnější duši mají děti. Zářivou, neposkvrněnou, živelnou. Jsou to děti, nádherné děti. Jsou vaší budoucností, tak si jich važte. Oni jsou smyslem vaší budoucnosti a vašeho života.<br />Bez nich bychom byli nic. Ale ještě horší je být slepý vůči okolí. Je těžké se zastavit a jen tak se dívat, ale je to krásné. Lidé jsou součástí příběhu a dávného koloběhu. Koloběhu života a smrti.<br />Jsou tu lidé, Andělé, kteří ostatní musí chránit a opatrovat, učit je se dívat kolem, vidět barvy. Vím, že je to těžké, ale není to tak moc těžké, aby se to nedalo zvládnout.<br />To je smysl mého života. Dívat se. Otevřít srdce. Ne však svoje. Ale ta vaše… Prázdnota v srdci je zlá…<br /><br /></div> http://lightsoul.blog.cz/0909/srdce-aneb-andele http://lightsoul.blog.cz/0909/srdce-aneb-andele Jednorázovky Mon, 21 Sep 2009 16:12:50 +0200